Portréty a rozhovory
Zazní varhany a člověk ví, že je Bůh...
Petr Živný / 4. 8. 2014Areopag
Vatikánské předvolební ozvěny aneb kdo vyjde z konkláve?
Petr Živný / 20. 2. 2013Areopag
Proticírkevní "špinavá huba" či agrese z deprivace?
Petr Živný / 9. 2. 2013Církev dnes
Kazatelé by měli být raději zticha?
Petr Živný, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 6. 8. 2012
Do nebe přišel kněz a řidič autobusu a svatý Petr chce vpustit pouze toho druhého. Kněz se zoufale brání a říká, že celý život usilovně kázal. Svatý Petr mu na to: “Když ty jsi kázal, všichni lidé v kostele spali, ale když řidič řídil svůj autobus, tak se cestující úpěnlivě modlili...” Tak lidová anekdota z italského prostředí nepřímo vystihuje homiletickou situaci v praxi. Chceme-li změnit situaci, je potřeba něco dělat. Můžeme začít od provedení analýzy současné situace a na základě výsledků zlepšit formování a výchovu nových kazatelů. Připravil jsem následující anonymní dotazník, který je vyvěšen na portálu Vyplňto pod názvem: Kazatelé by měli být raději zticha? Svůj názor můžete výjádřit i k mému kázání a třeba mi též doporučit, abych raději mlčel :-)
Praktická víra
Jára Cimrman – pionýr a zakladatel křesťanského ekumenismu
Petr Živný, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 31. 12. 2011Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Postřehy z kartuziánské klauzury v Itálii
Petr Živný / Praktická víraMáme nový kostel aneb nevím, zda vím, co je to zázrak ...
Petr Živný / Církev dnesEkumenismus v Miláně
Petr Živný / Církev dnesPřejít na stránku:
Bankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
Z politických důvodů klasikové cimrmanismu nemohli psát před sametovou revolucí o vztahu Járy Cimrmana k náboženství a ke křesťanským církvím. Mohli pouze naznačovat. Cimrman sám nebyl nikdy ukvapený; dokázal čekat, dlouho čekat, někdy i dvacet let. Byl si vědom síly a velikosti svých myšlenek. Když pak promluvil, tak to za to stálo. Většinou tomu tak bylo, když nastávaly společenské krize. 