Crha a Strachota? Jména nepříliš libozvučná a přitom tajemná, jako ze starých pověstí.  Nejsem si jistá, jak by mi kdo odpověděl na anketní otázku, čí jsou to jména. Mohla bych se ptát ovšem i jinak: Konstantin a Michael? Civilně znějící jména, která by mohla patřit našim současníkům. Kdo asi tak uhodne, že v obou případech jde o jedny a tytéž bratry, Cyrila a Metoděje?

Praktikující křesťané řeší dvakrát do roka pěkné dilema: jak se postavit k předkřesťanským tradicím, které podezřele zavánějí pohanstvím a okultismem: k Halloweenu a k pálení čarodějnic. Na podzim mají situaci o něco snadnější, protože původně keltský svátek Halloween se kryje s křesťanským svátkem Všech svatých a všech věrných zemřelých. Ovšem jeho jarní protipól, svátek Beltine, běžně známý spíš jako pálení čarodějnic, je tvrdší oříšek.

V neděli ráno, podivuhodně symbolicky na prahu postní doby, skončil ve Vatikánu summit představitelů biskupských konferencí celého světa. Některá média hlásají, že skončil fiaskem, nic neřešícím plácnutím do vody. Františkovo konstatování, že sexuální zneužívání dětí je globální problém a netýká se jen církve, mnozí považují za snahu o bagatelizaci.

Ráda bych reagovala na článek teoložky Lucetti Scaraffie, která dává do souvislostí zneužívání a strach z tělesného kontaktu i jednoduchého dotyku, pohlazení. Doteky jako takové patří k řeči těla. Vůbec nemusí mít sexuální kontext. V dnešní době, kdy se o sexu mluví jako o chlebu, kdy se na internetu probírají ložnicové detaily, se paradoxně bojíme jakéhokoli dotyku, aby nemohl být špatně vykládán. Za chvíli se budeme obávat i podání ruky.

Mnohá sekulární media se netají škodolibou radostí, lidé pověrčiví poukazují na Nostradamovo proroctví, podle kterého by současný papež měl být tím posledním. Protože se provalily moc nepěkné věci, mnozí věřící jsou zarmouceni a znejistěni. Konzervativní kruhy upínají své naděje k návratu před koncil, neboť se domnívají, že tehdy bylo všechno jasné, pevně dané, jako rubriky v misálu.