Hospodin je proti mně! To neříkám já – aspoň ne teď a ne tady. To říká paní Noemi, hrdinka knihy Rút. Říká? Ona to vzdychá, ona to pláče, ona to křičí, ona to drtí mezi zuby. Ty pocity si asi dovedeme představit: Měla muže – už ho nemá. Měla syny – už je nemá. Měla nějaký majetek – už ho nemá. Má jen snachu, která jí z nějakých nepochopitelných důvodů zůstala věrná. S tou snachou se vrací do Betléma.

Kterak se to stalo, že na Nový rok připadá svátek Obřezání Páně? Stalo se to díky podivuhodným dějinám křesťanského a občanského kalendáře. Narození Páně bylo starokřesťanskými učenci stanoveno na 25. prosince. Jakmile ale máte stanoveno toto datum, snadno stanovíte další, a to už zcela biblicky. Lukášovo evangelium praví: „Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.“

Sestry a bratři, mluvili jste někdy v jazycích? Já ano. Tedy, přesněji: Tehdy před mnoha lety jsem si myslel, že mluvím v jazycích. Ten zážitek byl zážitkem převeliké blaženosti. Člověk totiž měl při onom jevu, při glossolálii, pocit, že „toto je ono“: Že Bůh je opravdu přítomen, tady a teď, zjevně, fyzicky, v mém těle, v té tajemné energii, která žene z mých rtů ty tajemné zvuky. Že křesťanství není jen nějaká teorie, nějaký světonázor, ale úplně konkrétní zkušenost, zcela reálná síla.

Není pochyb, že islámský fundamentalismus je jedním z největších problémů naší doby. Ale stejným problémem je i pravoslavný fundamentalismus, který se k nám šíří zvláště po internetu z Ruska. A problémem je i fundamentalismus katolický, židovský, hinduistický a jakýkoliv jiný. Fundamentalismus je vždycky špatně.

Kam ústí Advent? Obvykle se myslí, že do Vánoc. Ale to není pravda. Aspoň ne celá. Advent zvěstuje druhý příchod Páně, a pokud bereme vážně biblické výpovědi o druhém příchodu Páně – pak Advent ústí do Apokalypsy. Teprve skrze ni se míří k novému Jeruzalému a k onomu dobrému konci všech věcí.