Chceme být pevnou zemí, ale otevřenou, beze strachu a provincionalismu. Krev lidí, kteří obětovali své životy v zápasu proti nacismu a komunismu, nás k tomu zavazuje. Buďme pevný národ v pevné zemi, řekl Tomáš Halík 17. listopadu na Václavském náměstí.

V těchto dnech se svět vzpamatovává z nepříjemného překvapení. Zdá se, že jako v případě brexitu, tak v případě amerických voleb prohrál rozum a zvítězily emoce, a to velmi problematické emoce. Nenaříkám, nebojím se. Křesťanská víra nás chrání před propadnutím strachu, beznaději a panice.

Po nestoudném chování Miloše Zemana, po mnoha prohlášeních jeho mluvčího, který se tragikomicky zaplétá do vlastních lží, po zbabělosti přímých svědků rozhovoru prezidenta s ministrem Hermanem se  rozhodnutí účastnit se nebo neúčastnit letošní hradní oslavy státního svátku stává nejen testem osobní statečnosti a občanské zodpovědnosti pozvaných,  nýbrž i významnou mravní křižovatkou současné české společnosti.

Toto svědectví je mou nepřímou odpovědí na prolhaný pamflet, kterým se určité kruhy „Přátel Ruska“ snažily formou mého „alternativního životopisu“ na bulvárních proruských serverech – a pak dalších internetových zdrojích-  poškodit mou pověst. Zatímco jejich pomluvy stojí na prokazatelných lžích – a zejména zcela ignorují mé působení v podzemní církvi, které bylo hlavní náplní mého života v sedmdesátých a osmdesátých letech - , zde uváděná fakta lze spolehlivě ověřit.

Jeden kněz, pracující pro našeho čelného politika, dostal za úkol sepsat vše, co je možné říci proti islámu a muslimů z křesťanského hlediska. Byl to poměrně snadný úkol, ony odstrašující verše z muslimských pramenů včetně Koránu samého jsou nyní do nekonečna probírány. Kdyby někdo dostal za úkol, shromáždit nenávistné a k nepřátelství vybízející citáty křesťanských klasiků a Bible samé, ani to by nedalo příliš mnoho práce.