Jsem přesvědčen, že je třeba najít plodné a tvořivé spojení křesťanství a liberalismu. Protože jak křesťanství bez liberalismu, tak i liberalismus bez křesťanství by čelily svodům úkroků k extrémům.

Povolání ke svobodě můžeme označit za tajenku celého biblického poselství. Klíčový příběh hebrejské bible, Starého zákona, je exodus. Přechod ze země otroctví do zaslíbené země svobody. Hlavní událost Nového zákona, velikonoční drama, se nikoliv náhodou odehrává ve dnech svátků připomínajících exodus – cestu ke svobodě.

V době velikonoční nám liturgie připomenula kromě jiného Ježíšovo kázání o dobrém pastýři, který pečuje o své stádo a obětavě je chrání – na rozdíl od nezodpovědného nájemce, kterému na ovcích nezáleží a v čase nebezpečí utíká.

Nemine týden, aby se mne média neptala na „napomenutí“, které mi k letošním Vánocům daroval kardinál Duka. Pro připomenutí: nešlo o otázky víry, nýbrž o mou nekonformitu s některými společensko-politickými názory a postoji kardinála Duky a probošta Piťhy a o mou neochotu tento nesouhlas – na rozdíl od jiných kněží – skrývat; vzal jsem vážně výzvy sv. Jana Pavla II., aby církev byla „dům ze skla“, a papeže Františka, abychom říkali to, co si opravdu myslíme.

Informace o „Napomenutí“, které mi udělil arcibiskup Duka, pronikla do médií bez jakékoliv mé iniciativy a proti mé vůli, považoval jsem zprvu za vhodné, aby takové věci zůstaly „doma“ a tam se klidně vyjasnily. Nyní je však debata v plném proudu a Arcibiskupství pražské – v době pro sebe k tomu nejméně politicky vhodné - zveřejnilo k té „kauze“ oficiální sdělení, které obsahuje dvě tvrzení, obě však nepravdivá.