Oslava krásných devadesátých narozenin teologa Oto Mádra  nemohla proběhnou jinak než uspořádáním konference o jeho celoživotní lásce: teologii. Konference s názvem „Česká katolická ekleziologie druhé poloviny 20. století“ připomněla též díla jeho přátel a kamarádů teologů, kteří s ním šli mnohdy spletitou historií minulého století a se kterými reflektoval znamení časů pro život církve a naší společnosti. Konference se uskutečnila 20. února 2007 v prostorách Katolické teologické fakulty UK v Praze.

V Liticích u Plzně působí již několik let soukromé sdružení katolických křesťanů Koinonia Jan Křtitel. Jedná se o charismatickou komunitu činnou „ve službě nové evangelizace“ (více najdete na stránkách  www.koinonia.cz ). Ačkoli se v Čechách a na Moravě stále více rozšiřuje skupina sympatizantů tohoto společenství, působí zatím téměr výhradně v Plzni pod „patronátem“ biskupa Františka Radkovského.

Česká biskupská konference vydala aktuální prohlášení k případům spolupráce se Státní bezpečností, ve kterém mimo jiné prosí pracovníky ve sdělovacích prostředcích, aby usilovali o pravdu, aby respektovali důstojnost každého člověka a jeho právo na dobrou pověst a neodsuzovali nikoho bez zjištění skutečnosti. Zároveň biskupové prohlašují, že ČBK je připravena se zabývat dosud nedořešenými případy. I na základě tohoto prohlášení se redakce Magazínu ChristNet.eu rozhodla znovu vrátit k článku o údajné spolupráci biskupa F.Lobkowicze s StB, který byl publikován v prosinci loňského roku.

Bývala to bašta chrámové hudby v Praze. Oáza pokoje a harmonie, která svým významem dalece překračovala hranice své farnosti, ba i pražské arcidiecéze. V dobách předlistopadových sem neomylně mířily kroky nadšenců, toužících po tónech, které jinde mnohdy neměly šanci zaznít. Řeč je o hudbě v bazilice svatého Jakuba Staršího (Většího) na Starém Městě Pražském.

 Zaujal mě diskuzní příspěvek v Areopagu "O spolupráci některých kněží s StB - proč to není jedno", v němž autorka upozorňuje na krizi církve. Církev prochází stále krizemi, stačí jen nahlédnout do církevních dějin. Je ovšem přirozené, že nás zajímá hlavně současnost, v níž žijeme. Vzhledem k tomu, že jsem konvertovala až v dospělém věku, mám poněkud jinou představu o životě v Duchu svatém, než jakou mi předkládá každodenní církevní praxe - anonymní kostelní dav, jednou za měsíc devocionální zpověď a pak už být jen bezejmenným číslem ve farní statistice.