Seznamka
Ilustrační foto: Otevřená Tóra
Autor: Flickr.com / Lawrie Cate
Tato slova píšu s váháním, nikoliv s radostí. Již proto, že profesor Halík byl mým učitelem a moje tradice káže mít učitele v trvalé úctě. Se vší úctou však musím napsat, že se pan profesor Halík v několika ohledech mýlí. Již nadpis jeho příspěvku „Politika „zub za zub“ odporuje evangeliu i zdravému rozumu“ sugeruje zavádějící úvahy.
Věřím, že Tomáš Halík upřímně miluje Izrael, alespoň tak, jak je časté u mnoha osvícených křesťanů, také dobře vím o jeho ekumenickém postoji a mnoha činech, jimiž dokázal spojovat různorodé skupiny lidí. Předpokládám, že hlavním podnětem k napsání jeho úvahy byla ona poněkud prostoduchá Valentýnská deklarace, která nejen předkládá povrchní a liché argumenty, ale zbytečně se snaží vypořádat s patrně dvěma nejznámějšími petenty oné nešťastné podpisové akce na podporu protiizraelské politiky, totiž s biskupem, Václavem Malým a profesorem Halíkem. Zkrátka celá věc se již posunula do příliš osobní roviny, v deklaraci pravděpodobně nejde ani o Palestince, ani o Izraelce, ale o uraženou pózu.
Valentýnská deklarace naivně akcentuje původ křesťanství v Izraeli, společné tradice a společné Písmo s Izraelem (že jde pouze o Starý zákon, se zde nepíše) a zjednodušeně tvrdí, že zakladatelem křesťanství je Ježíš Kristus. Stejně nepřesné je tvrzení, že „Židé i křesťané jsou cílem vyhlazující války, džihádismu a jeho odnoží.“
V kontextu křesťanského antisemitismu, nikoliv jen toho minulého, historického, ale znepokojivě současného, právě toho, který nyní kvete též v ultraortodoxní katolické komunitě, jsou taková slova buď naivitou, nebo pokrytectvím. Jsou však též nepřesná i věcně: jistě, Tanach je totožný se Starým zákonem, nicméně až příliš mnoho křesťanů považuje Starý zákon za překonaný a nedokonalý. Někteří jdou ve svém markiónském dualismu dokonce tak daleko, že bez uzardění hovoří o Bohu Starého zákona, který je jiný než Bůh Nového zákona (napovím: první je krutý, druhý je laskavý).
Židé samozřejmě již pár tisíc let nežijí podle zásad knih Exodus, Leviticus, nebo Deuteronomium, etika judaismu stejně jako etika křesťanství stojí na radikální interpretaci biblických zákonů, opírá se o ústní Tóru. Žádný Žid nechce nikomu vydloubnout oko. Ostatně nedělo se to ani ve starověku, ten často citovaný princip „oko za oko, zub za zub“ říká pouze to, že každý bez ohledu na společenské postavení má za své zranění nárok na adekvátní náhradu.
Historikové a religionisté vědí, že Ježíš nezaložil nové náboženství, zakladatelem křesťanství byl s jistými výhradami až Pavel z Tarsu. Ježíš byl židovský laik, který zcela v duchu učení peruším a mišnaistické tradice vedl vášnivé diskuse se svými kolegy a věřil v brzký příchod mesiášského věku.
Třetí nepřesnost ignoruje, že velkou částí Palestinců, kteří se pokoušejí vyhladit Židy, jsou křesťané a též ateisté, či vlažní věřící, pro něž je nejvyšší autoritou Marx a Che Guevara, někdy též sovětští a nyní také ruští vůdci. Arcibiskup Atallah Hanna se trapně zviditelnil například tím, že v univerzitním kampusu Al-Quds bok po boku s islamistickými radikály odhalil vánoční stromek ověšený portréty uctívaných „mučedníků“ včetně prominentních palestinských teroristů zabitých při útocích proti Izraelcům. Například atentátník Fadi Aloon, který bezdůvodně pobodal izraelského mladíka, měl na stromečku hned několik ikonek. Z novější doby známe řadu výroků, nápisů a transparentů hlásajících, že Židé zabili pravého Palestince Krista a že o to usilují znovu. To volají též křesťané, nikoliv pouze muslimové.
Ilustrační foto: Muzeum Jad vašem, vagón určený k převážení Židů do koncentráku
Autor: Věra Tydlitátová
Stavět tedy proti sobě křesťanství a islám, byť přesně vzato jeho radikální formy, je nejen nepřesné, ale ve svém zjednodušení až nebezpečně krátkozraké. V tomto hrůzném konfliktu nejde o náboženskou válku, jde o politickou a kulturní dominanci, militantní džihádismus ohrožuje nejen křesťany a Židy, ale též rozumné a mírumilovné muslimy, ale Židy a Izraelce neohrožují pouze džihádisté.
Stejně jako Valentýnská deklarace klouže po povrchu problému, působí tak i Halíkův článek. Oceňuji a jsem si vědoma jeho pozitivních výroků, jistě se shodneme na tvrzení, že pogrom 7. října je „zločinný“. Zatímco však respektovaný profesor přidává ono nešťastné ALE, pro mne a pro mnoho židovských sester a bratří pro 7. říjnu již žádné ale neexistuje.
Krom tohoto řekněme morálního vymezení jsou zde i věcné námitky. Není pravda, že antisemitismus je vyvolaný politikou Benjamina Netanjahua. Jakkoliv můžeme tohoto premiéra považovat za neschopného populistu nebo za zločinného politika, antisemitismus, a to ani ten současný, pokrytecky zakrývaný módním antisionismem, není následkem jeho politiky. Byl zde dávno před Netanjahuem a bude i po něm. Věc je tak prostá jako u znásilnění: žádné nevhodné chování ženy neopravňuje násilníka k útoku. Vždy je vinen násilník, vždy je vinen vrah, vždy je vinen antisemita. Pokud by to nebylo dost zřejmé, představme si, že by u nás volby vyhrál některý z našich neschopných řvounů a populistů, lhostejno který. Po několika letech by pak přes hranice pronikla skupina teroristů a nepředstavitelně brutálně by umučila 1500 žen, mužů, dětí včetně kojenců a starých lidí. Napadlo by někoho dávat za to vinu onomu konkrétnímu mizernému politikovi? Podle mého názoru by bylo zcela legitimní teroristy pokud možno pobít bez ohledu na to, kdo je aktuálně premiérem.
Tím se dostáváme k titulku s nešťastným „oko za oko“. Tažení za osvobození rukojmích a pokus vybít sadistické stvůry, které se schovávají mezi civilisty, není žádnou mstou. Sousloví „oko za oko a zub za zub“ sugeruje jakousi starozákonní krutou spravedlnost, tedy cosi, co křesťané tak rádi a často podsouvají Židům. Již takto formulovaný titulek (možná jde o redakční úpravu, nikoliv Halíkovu, to netuším), podprahově působí antisemitsky. To, že tento starozákonní výrok „odporuje evangeliu“, jen napovídá těm, kdo by dualismus synagoga x církev hned nechápali.
Tažení proti odpornému terorismu, v něž zůstává Izrael až na výjimky sám, není žádnou mstou a rozhodně není jakýmsi naplněním starozákonních zákonů. Izraelská armáda se snaží vyhýbat zabíjení civilistů, jak jen to jde v extrémně obtížném prostředí přelidněného města a při cynické praxi teroristů dělat si z civilistů štíty. Po mnoha případech, kdy rozmazlená a přesycená Evropa ponechala řádění násilníků bez reakce, nebo dokonce odsoudila napadeného, Izrael se poučil, že si musí vždy pomáhat především sám. Stovky, ne-li tisíce brutálních teroristických útoků na bezbranné Izraelce proběhly bez většího zájmu médií a politiků, u veřejnosti převládá názor, že na to jsou Židé už zvyklí, tak co.
Počet obyvatel Izraele je srovnatelný s počtem obyvatel České republiky. Když v prosinci loňského roku nejmenovaný zločinec zastřelil sedmnáct nevinných lidí, svět ustrnul a profesor Halík zcela správně vyjádřil rozpaky nad relativizováním zla. Izrael 7. října 2023 čelil ještě brutálnějšímu napadení, jeho oběti nejen podléhaly mnohem trýznivější smrti a mučení, ale též jich bylo zhruba stokrát více než obětí univerzitního vraha. Stokrát více zavražděných než u nás, stokrát více obětí nikoliv jednoho šílence, ale systematická, dlouho plánovaná akce, na níž se podíleli nejen teroristé (žádní bojovníci nebo radikálové!), ale podle mnoha svědectví i řada „civilistů“, tedy „obyčejných Palestinců“, kteří se k pogromu připojili.
Nesmíme zapomínat ani na to, že z Palestiny denně létají stovky raket na izraelské civilní cíle a denně probíhají dokonané či zmařené atentáty na nevinné civilisty v izraelských městech a mezi těmito civilisty jsou nejen Židé, ale též beduíni, drúzové, Arabové a další nevinné oběti včetně těhotných žen a dětí. Především nesmíme zapomínat na to, že v podzemních pevnostech pod Gazou stále přežívají v nelidských podmínkách unesení zajatci a každým dnem stoupá pravděpodobnost, že zahynou. Jakkoliv snaha o jejich osvobození a o zničení Hamásu přináší též nevinné oběti z řad palestinských civilistů, viníkem není ani Netanjahu, ani IDF, ani světový Žid, ani Izrael jako stát, ale pouze a jedině Hamás.
Jakékoliv relativizování tohoto ultimativního zla, je samo o sobě zlem. Ponechme stranou historické i náboženské důvody, proč Izrael bránit, zůstaňme v současnosti a v pragmatické politice: žádný stát na světě si nesmí dovolit nechat brutální masakr svých občanů bez odpovědi, bez odpovědi tvrdé a naprosto nekompromisní. Taková reakce není pomsta, ani pokus o genocidu, ani uplatňování starověkého principu „oko za oko“, jak nyní často čteme. Taková reakce je stejně legitimní jako bylo legitimní bojovat na všech frontách proti nacistickému Německu.
Pohoršení přejedených, rozmazlených a naivních západních aktivistů je po všech projevech západního antisemitismu, po kamarádíčkování s exotickými diktátory, po podpoře zvrhlých režimů po celém světě i po mlčení k trvalému pošlapávání lidských práv v Rusku, Severní Korei, Číně a jinde buď projevem hlouposti, nebo pokrytectví. Stejně tak je projevem hlouposti nebo pokrytectví šíření vylhaných propagandistických materiálů a údajů z dílen Hamásu: ony milióny zlotřilými Židy záměrně umučených palestinských dětí, filmová produkce pallywoodu, obrázky generované umělou inteligencí, dezinterpretace judaismu a Tóry jako jakéhosi krutého kultu žádajícího lidské oběti, onen oblíbený dualismus dvou zákonů a dvou božstev. Je též přímo zločinem sypání finanční a humanitární podpory přímo do kapes teroristů, výuka k nenávisti financovaná z fondů EU, napadání židovských studentů a profesorů na západních univerzitách, bojkoty izraelského zboží atd.
Po šoa by měl Západ cudně mlčet a klopit oči. Po 7. říjnu 2023 by měl celý svět především odsoudit Hamás a žádat, aby okamžitě a bez podmínek propustil všechna rukojmí a složil zbraně. Kdyby se energie vynaložená na odsuzování Izraele soustředila na tento apel, mohlo by již být dávno po válce i po utrpení Palestinců.
Tento můj hlas je osobní, píši za sebe a za své sestry a bratry. Pro mne se 7. října všechno změnilo. Dovolím si parafrázovat pana profesora Halíka: „Zkusme naslouchat druhým, diskutovat a třeba i polemizovat s nimi, ale nikdy jim nepodkládat špatné motivy nebo jim dokonce přičítat neúctu k pravdě.“ My, kteří hájíme Izrael, nejsme fanatičtí milovníci války a genocidy, nejsme rasisté, nechceme z plezíru zabíjet křesťanské ani palestinské děti, nepijeme jejich krev, nežádáme oko za oko a zub za zub. Za sebe dodávám, že jsem v mnoha ohledech k české vládě kritická, ale podpora Izraele a Ukrajiny je právě tím, za co si dnešní vlády vážím.
Autorka působí na Katedře blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
