Seznamka
Zaplněné Svatopetrské náměstí při kanonizační liturgii
Autor: archiv autora / Bohumil Petrík / Christnet.eu
Po Jubileu mladých, které před měsícem přitáhlo přes milion teenagerů, adolescentů a duchem mladých do Říma, ulice Věčného města opět ožily. Tentokrát přišli na svatořečení svých italských „vrstevníků“, kterými jsou Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis. Jejich příklad má být klíčovým krokem v léta trvajícím úsilí přilákat nové generace ke katolické víře prostřednictvím světců, kteří zemřeli předčasně.
Papež překvapil
Papež Lev XIV. překvapil, když půl hodiny před kanonizační bohoslužbou vyšel na Náměstí sv. Petra před baziliku svatého Petra a krátce přivítal kolem 80 000 lidi shromážděných na slavnosti. Přítomno bylo okolo 30 kardinálů, nejméně dvakrát tolik biskupů a mnohem více kněží. Římský biskup v homilii vyzdvihl, že Pier i Carlo pěstovali lásku k Bohu a bližním jednoduchými prostředky, jako jsou každodenní mše svatá, modlitba a eucharistická adorace:
„I když je postihla nemoc a zkrátila jejich mladý život, nezastavila je ani jim nebránila milovat, obětovat se Bohu, chválit ho a modlit se za sebe i za všechny... Jsou výzvou pro nás všechny, zejména pro mladé lidi, abychom nepromarnili své životy, ale abychom je směřovali vzhůru a učinili z nich mistrovské dílo.“
Na kanonizaci bylo hodně novinářů a mediálních pracovníků, přičemž někteří přiletěli z Ameriky. Přítomen byl i kanadský Slovák druhé generace Stefan Slovak z Toronta, který mluví plynně slovensky. Podílel se na tvorbě dokumentárního filmu Carlo Acutis: Roadmap to Reality (Cesta ke skutečnosti).
Kanonizace jako začátek sabatického roku
„Carlo je vzorem pro mladou generaci zejména v digitální oblasti, a tak jsme přišly podpořit svou účastí jeho kanonizaci“, uvedly pro Christnet řeholní sestry z Polska, které na Náměstí svatého Petra ukazovaly obrázky nového světce.
„Jsme tady, protože jsme Římanky a občas se zúčastňujeme slavností s papežem,“ řekly nám bez nadšení dvě starší dámy, jako by šlo o normální záležitost.
Účastníci kanonizační liturgie v Římě
Autor: archiv autora / Bohumil Petrík / Christnet.eu
Mladá Raphaëlle, která přicestovala z Francie, naopak sdílela svůj hluboký zážitek: „Oba noví svatí jsou pro mě inspirací. Je obdivuhodné, že Carlo na evangelizaci dokázal využít internet a digitální prostředky v době, kdy ještě nebyly tak rozšířené, jako je to dnes.“
Svatořečení si nenechal ujít ani kněz Paul z Austrálie, který seděl hned v první řadě vyhrazené pro veřejnost:
„Právě začínám sabatický rok a jsem velmi rád, že ho zahájíme v Římě na svatořečení těchto kluků. Oba měli velmi silný vztah k eucharistii, což mě inspiruje.“
Ze zednářského Turína k eucharistickým zázrakům
Pier Giorgio Frassati se narodil na začátku minulého století v Turíně. Papež František v roce 2023 s humorem řekl, že „v centru zednářství, v Turíně, v Piemontu, je mnoho svatých, mnoho“. Odkázal na svaté, kteří ve městě působili, například kněží Leonardo Murialdo a Giovanni Bosco. Dalším paradoxem je, že Pier byl synem agnostika, politika, zakladatele a šéfredaktora tamějšího progresivního, antiklerikálního listu La Stampa.
Pier objevil víru ve škole a mezi přáteli, chodil každý den na svaté přijímání, věnoval se chudým a nemocným, byl antifašista a horolezec, vedl kulturní život. Do chudých čtvrtí chodil i v Berlíně, kde byl jeho otec jmenován velvyslancem. Jeho mottem bylo: „Verso l'alto“ (vzhůru), čili duchovní závazek s pohledem vzhůru k nebi. Před dokončením univerzity náhle zemřel na obrnu, kterou se zřejmě nakazil, když pomáhal nemocným. Stalo se tak přesně před 100 lety, dožil se pouhých 24 let.
Carlo Acutis se narodil v Londýně, kde jeho otec pracoval ve finančním sektoru. Pak se přestěhovali do Milána, kde se Carlo zapojil do farního života a angažoval se jako dobrovolník. Pro svou úctu ke svatému přijímání vytvořil webovou stránku o eucharistických zázracích ve světě, která je považovaná na svou dobu za velmi propracovanou. Zemřel v roce 2006 jako 15letý na leukémii, kterou snášel s obdivuhodným pokojem.
Mezi jeho známé výroky patří: „Eucharistie je mou silnicí do nebe“ a „Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie“, který se zrodil na hodině náboženství ve škole.
Vatikán vydal při této příležitosti poštovní známky, organizovaly se konference, výstavy, vzniklo několik filmů a zejména Acutisova matka rozdávala rozhovory. Navíc to, že oba noví svatí byli z vyšší střední třídy a zapálení pro katolickou víru, nebylo samozřejmé.
Zdánlivá vítězství dosažená pomocí zbraní jsou porážkami
Na konci bohoslužby papež na modlitbě Anděl Páně připomněl, že v těchto dnech církev rovněž blahořečila dvě jiné osoby. V Estonsku to byl arcibiskup Edoardo Profittlich, kterého zavraždili během sovětského režimu v roce 1942. V Maďarsku to byla „mučednice čistoty“ Maria Bódi, kterou zabil sovětský voják, jelikož se mu odmítla oddat. Bylo jí také 24 let jako Pierovi. Papež se na závěr obrátil na vladaře:
„Zdánlivá vítězství dosažená pomocí zbraní, která rozsévají smrt a zkázu, jsou ve skutečnosti porážkami a nikdy nepřinesou mír a bezpečí!“
Den před kanonizací Carla a Piera papež promluvil k poutníkům na jubilejní audienci. Slovo inventare, „vynalézat“, v latině znamená „nalézt“, upozornil. Svatá Helena, matka císaře Konstantina, objevila velký „vynález“, když našla svatý kříž:
„Zde je skrytý poklad, za který dala všechno! Ježíšův kříž je největším objevem života, hodnotou, která mění všechny hodnoty.“
Dodal také, že důstojnost a věrnost svědomí nadále mění svět, neboť nás přibližují k pokladu. Pěstování vlastního srdce vyžaduje podle Lva úsilí, a „to je velmi těžké". „Nicméně kopáním nacházíme, snižováním se přibližujeme stále blíže k tomu Pánu, který se zřekl sebe sama, aby se stal podobným nám. Jeho kříž je pod kůrou naší země,“ uzavřel Lev XIV svoji kanonizační promluvu.
