Články – Benedikt XVI.:

Při nástupu nového velvyslance ČR ve Vatikánu JUDr. Pavla Vošalíka a při předání jeho pověřovacích listin v předvečer svátku sv. Václava, dne 27. září 2008, mluvil papež ve svém projevu k velvyslanci neobvykle obšírně i o otázce dosud nedořešeného majetkového narovnání s církvemi u nás. Přestože od projevu uplynul již celý měsíc, uvádíme celou část textu, kvůli jeho aktuálnosti i v současné povolební situaci v České republice, v doslovném znění (red.).

"Budou hledět na toho, kterého probodli". Toto biblické téma bude letos jádrem naší postní úvahy. Půst je vhodnou dobou k tomu, abychom se naučili stát spolu s Pannou Marií a milovaným učedníkem Janem vedle Toho, který na kříži dokonává oběť svého života za celé lidstvo. Obraťme tedy v tomto období zaměřeném na pokání a modlitbu svůj pohled s živější spoluúčastí na ukřižovaného Krista, který umírá na Kalvárii a plně nám zjevuje Boží lásku. U tématu lásky jsem se zastavil v encyklice Deus caritas est, kde jsem zdůraznil její dvě základní formy: agapé a erós.

Setkání Benedikta XVI. s Alì Bardakoğlu, předsedou pro náboženské záležitosti, odpovědným za Diyanet, čili organizaci, která spravuje islámský kult v Turecku, se uskutečnilo v duchu přátelství a spolupráce mezi náboženstvími nejprve jako neformální dialog před novináři a poté tváří v tvář při soukromé audienci. Papež Benedikt XVI. při této tolik očekávané příležitosti pronesl následující projev (red.).

K této knize o Ježíši, jejíž první část nyní představuji veřejnosti, jsem dospěl po dlouhé vnitřní pouti. Za časů mého mládí – v třicátých a čtyřicátých letech – vyšla řada povzbudivých knih o Ježíšovi. Ve všech těchto knihách byl obraz Ježíše Krista vykreslen podle evangelií: jak žil na zemi a jak, i přesto, že byl plně člověkem, přiváděl současně lidi k Bohu, s nímž – jakožto Syn – byl jedno. Tak skrze člověka Ježíše se stával viditelným Bůh, a vycházejíc od Boha, bylo možné vidět obraz spravedlivého člověka. Situace se změnila počátkem padesátých let. Propast mezi „historickým Ježíšem“ a „Ježíšem víry“ se stále zvětšovala; jeden od druhého se viditelně vzdaloval....

Ujmout se slova na tomto místě hrůzy a nesčíslných zločinů proti Bohu a proti člověku, jež nemají v dějinách obdoby, je skoro nemožné. Obzvlášť těžké a skličující je to pro křesťana, pro papeže, který pochází z Německa. Na místě, jakým je toto, se nedostává slov, v hloubi nitra zůstává jen zdrcující mlčení – ticho, které je niterným výkřikem k Bohu: Proč jsi mlčel, Pane? Jak jsi to všechno mohl dopustit?