Články – Martin Moštěk:

Na pravou míru

Tvrzení o menším odporu proti kondomům je čirá lež, říká brazilský biskup

Martin Moštěk / 25. 10. 2000

Církevní dokumenty

Deklarace <I>Dominus Iesus</I> kapitoly 1 a 2

Martin Moštěk / 12. 9. 2000

Církevní dokumenty

Deklarace <I>Dominus Iesus</I> kapitoly 3 a 4

Martin Moštěk / 12. 9. 2000

Pamětliva tohoto článku víru stojí dnešní theologie, ve svých úvahách nad existencí dalších náboženských zkušenosti a jejich významu v Božím plánu spásy, před úkolem bádat, zda a jakým způsobem mohou patřit historické postavy a positivní prvky těchto náboženství do Božího plánu spásy. Theologický výzkum má v této oblasti pod vedením učitelského úřadu rozsáhlé pole působnosti. II. vatikánský koncil přece prohlásil: „jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji“ (43). Obsah tohoto spoluúčastného zprostředkování může být hlouběji zkoumán, ale vždy musí zůstat v souladu s principem jediného prostřednictví Kristova: „I když různé druhy a stupně spoluúčastného zprostředkování nejsou vyloučeny, svůj smysl a hodnotu získávají výlučně z prostřednictví Kristova a nelze je považovat za paralelní nebo komplementární k němu.“ (44). Taková řešení, která by počítala se spásným Božím působením mimo jedinečné prostřednictví Kristovo, jsou proto v rozporu s křesťanskou a katolickou vírou.

Církevní dokumenty

Deklarace <I>Dominus Iesus</I> kapitoly 5 a 6

Martin Moštěk / 12. 9. 2000

21. Co se týče způsobu jímž je spásná Boží milost—která je vždy dávána skrze Krista v Duchu a v tajemném vztahu k církvi—přichází k jednotlivým ne-křesťanům, omezil se II. vatikánský koncil na prohlášení, že ji Bůh dává „způsobem známým jen jemu“ (83). Theologové se snaží pochopit tento problém plněji. Jejich snahu je třeba povzbuzovat, protože jistě pomáhá lépe porozumět Božímu plánu spásy a způsobům jeho naplňování. Nicméně z toho co bylo výše uvedeno o zprostředkování Ježíšem Kristem a o „jedinečném a zvláštním vztahu“ (84) církve a království Božího mezi lidmi—které je v podstatě universálním královstvím Krista Spasitele—je jasné, že by odporovalo víře považovat církev za jednu z cest ke spáse vedle těch, které tvoří jiná náboženství chápaná jako komplementární k církvi, nebo jí v podstatě rovná a to i když se o nich tvrdí, že konvergují s církví k eschatologickému Božímu království.

Církevní dokumenty

Řeč Jana Pavla II. k účastníkům Mezinárodnímu kongresu o transplantacích

Martin Moštěk / 5. 9. 2000
Podobně jako všechny výsledky lidského pokroku předkládá i tato konkrétní oblast lékařské vědy se vší nadějí na zdraví pro mnohé i některé kritické problémy, jež je nutno zkoumat ve světle rozlišující antropologické a ethické reflexe. I v této oblasti medicíny musí být základním rozlišovacím kritériem obrana a podpora integrálního dobra lidské osoby v souladu jedinečnou důstojností, která nám přísluší pro naše lidství. Z toho zjevně plyne, že každý medicínský úkon vykonaný na lidské osobě je podřízen omezením a to nejen omezením plynoucím z technických možností, ale i mezím daným respektem k samotné lidské přirozenosti chápané v její plnosti: „pokud je něco technicky možné, není jen z tohoto důvodu morálně přípustné“. (Kongregace pro nauku víry, Donum Vitae,4).
Přejít na stránku:

Článek měsíce

Ekumenický den v Semaníně

Pavla Holíková / 13. 9. 2026

K zamyšlení

Co činíš, bratře

Lenka Kateřina Tetivová / 28. 9. 2026