Články – Michael Martinek:

Proroci vidí dál než většina lidí. Upozorňují na nebezpečí, které ostatní ještě nevidí. Proto je naléhavě potřebujeme. V únoru 1943 byla v Mnichově popravena gilotinou mladá žena Sophia Scholl. Bylo jí jednadvacet let. Vyrostla v rodině aktivních evangelíků a během studia na univerzitě se zapojila do protinacistického odboje.

Komise špičkových teologických expertů konečně vyjádřila to, co mnoho křesťanů vnímá a tvrdí už desítky let a o čem já jsem tady mnohokrát mluvil: když spolu žijí v lásce a ve svobodě dva dospělí lidé stejného pohlaví, tak to může být krásný a hodnotný vztah, na kterém není nic hříšného a Bůh mu s radostí žehná.

Je-li víra vztah mezi člověkem a Bohem, pak potřebujeme s Bohem komunikovat, potřebujeme se modlit. A modlitba má tisíce podob. Nejčastější hříchy, které slýchám ve zpovědích, se týkají modlitby: málo jsem se modlil, nesoustředil jsem se při modlitbě, snažím se číst Bibli, ale moc jí nerozumím…

Často se setkávám s věřícími rodiči a prarodiči, jejichž dospívající děti nebo vnoučata ztrácejí zájem o náboženskou praxi: „Proč mám chodit do kostela, když mně to nic nedává? Když farář káže nezáživně nebo říká věci, se kterými nemůžu souhlasit? Když se tam nesetkávám se svými vrstevníky?“

Proces nominace biskupů mě už dlouho trápí – vůbec není transparentní, nikdo neví, čí zájmy nebo jaké ideologie se tam prosazují. Kněží a věřící jsou vyzýváni, aby se za to modlili, ale jen málokdo má možnost dát najevo svůj názor. Závěrečný dokument synody přitom říká, že služba biskupa je službou v obci, s obcí a pro obec.