Ve dnech 5.–12. února se v Praze uskuteční Evropské synodální shromáždění v rámci druhé, kontinentální, fáze celosvětového procesu synody biskupů o synodalitě. Na setkání dorazí také zástupci mezinárodního reformního církevního hnutí „We Are Church International“, které při té příležitosti uskutečnilo v pondělí 30. ledna 2023 tiskovou konferenci.

Několik vybraných ukázek výše uvedených výroků, které jsou jen zlomkem toho, čím kardinál Duka a někteří jeho spolupracovníci dlouhodobě zaplavují veřejný prostor, podle mne dokládá, že situace je vážná. Je třeba důrazně odmítnout zjevné zneužívání církevních struktur k šíření osobních názorů a vedení osobních sporů.

Zhruba rok po převozu ostatků kardinála Josefa Berana do České republiky a chystaná mezinárodní konference o Josefu Beranovi je příležitostí k připomenutí některých dalších momentů z jeho života. Tentokrát se zaměřím na okolnosti jeho jmenování kardinálem.

V Husově domě v Jungmannově ulici se v úterý 22. května uskutečnilo kolokvium s názvem „Náboženský exil v českých zemích v raném novověku“, které pořádala Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století. Účastníky přivítal Daniel Ženatý, synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví. Krátké úvodní slovo pronesl také Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, který připomněl, že načasování kolokvia na den před 400. výročím pražské defenestrace nebylo úmyslné.

Otázka setrvání pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky v úřadu se těší velké mediální pozornosti. Dychtivé očekávání dalších zpráv ohledně jeho osudu je pozoruhodné v zemi, kde se k náboženské víře hlásí velmi málo lidí a v průzkumech důvěryhodnosti institucí veřejného života se církve dlouhodobě umísťují na nejnižší příčce. Jak je vidět, kardinálu Dukovi se prostě daří na sebe strhávat mediální pozornost.