Klerikalismu se daří tam, kde přetrvala klerikální kultura minulosti. Tato kultura musela kdysi vyhovovat všem zúčastněným a přinášet jim výhody a bezpečí. Spoluutvářela stavovskou společnost, která ve středověku kromě poddaného lidu znala stav panský a duchovní. Panský stav měl (v ideálních představách) zemi vojensky chránit, duchovní stav zase vyprošovat nebeskou ochranu.

Mám radost z rozhodnutí papeže Františka, který zvolil dosud nevídanou formu biskupské synody zahrnující i diecézní fázi. Byli k ní pozváni a vyzváni všichni nositelé všeobecného kněžství, zájemci z řad nekatolických křesťanů a vůbec vně katolické církve. Zklamání však pociťuji poté, co čeští biskupové stanovili jako poslední termín odevzdání výstupů nejnižší úrovně 1. březen 2022. 

Diecézní fáze katolického synodálního procesu začíná už v neděli 17. října. Nezvyklá šíře biskupské synody oznámená letos na jaře překvapuje délkou svého trvání, formou účasti i tématem – je to synoda o synodalitě, o společenství a možnostech spoluúčasti Božího lidu na poslání církve. Papež František dovede překvapovat znovu a znovu jako žádný z jeho předchůdců.

Dáme-li promluvit strohým datům o „světci v džínách“, jako to někdy dělávají kazatelé ve všední den, když neměli čas připravit si homilii, Carlo Acutis byl mladý počítačový programátor. Narozený v r. 1991 jako syn bohatých italských rodičů, známý veselou povahou, počítačovými dovednostmi a niterným vztahem k eucharistii. Eucharistie pro něj byla „dálnicí do nebe“.

Zpráva německé biskupské konference (DBK) ze 3. 7. 2020 vzbudila pozornost novinářů. Německo podle ní zažívá obrovský šok. Ještě nikdy katolická církev nezaznamenala tolik oficiálních výstupů z církve jako v roce 2019.