Vážený pane místopředsedo,
děkujeme vám za vaši reakci na náš otevřený dopis Celostátnímu výboru KDU-ČSL, i když nebyl odpovědí KDU-ČSL, ale pouze vaším soukromým názorem. S reakcí na něj jsme čekali, neboť jsme předpokládali, že KDU-ČSL bude na náš otevřený dopis reagovat, ovšem nestalo se tak. Přes délku vaší odpovědi jsme v ní marně hledali konkrétní vyjádření ke konkrétním návrhům uvedeným v našem původním dopise. Místo toho se v ní věnujete věcem spíše okrajovým.

Vážený pane prezidente, se zájmem jsem si přečetl otevřený dopis, který jste adresoval Celostátní konferenci KDU-ČSL. ...
Dovolte nyní několik otevřených slov k působení Hnutí pro život v českých podmínkách. Řečeno sociologickou hantýrkou, od počátku svého veřejného vystupování ve prospěch nenarozených jsem narážel na velmi „pošlapaný terén“.

Biskup Duka v rozhovoru pro ChristNet zdůraznil, že kauza kolem biskupa Posáda je sice velmi bolestná, ale nutná pro dobro biskupa Posáda a pro dobro církve. Připomnělo mi to situaci v redakci KT 1996, když se tam z rozhodnutí ČBK prováděly personální změny, konkrétně výměna českých redaktorů za moravské. Jeden z biskupů tenkrát prohlásil, že tyto změny jsou sice "bolestné, ale nutné". O nutnosti bolestných změn se mluví snadno tomu, koho se netýkají osobně. Bolestné byly hlavně pro propuštěné redaktory, kteří si museli po letech hledat nové místo. Pan biskup si seděl dál spokojeně za svým stolem ve své kanceláři.

Hodnoty a postoje představitelů křesťanské strany se mění. Ještě před pár lety se KDU-ČSL profilovala jako „klidná síla“, která klade důraz na rodinnou politiku a slušné vztahy ve společnosti i v politice. Dnes jsme svědky toho, že politická scéna se po vzoru té mediální stále více vulgarizuje. V takové situaci už se nelze divit tomu, že citlivost k sociálním otázkám a potřebám lidí, kteří nepatří k nejbohatším vrstvám, se u představitelů křesťanské strany pomalu a jistě vytrácí. A přece právě tato citlivost by v ovzduší nelítostného kapitalismu měla být rozlišujícím znamením pro křesťanské voliče.

Když jsem se v neděli večer vrátil z lidoveckého sjezdu, musel jsem s mírným potěšením konstatovat, že zpravodajství ČT, jindy proti Jiřímu Čunkovi tak zaujaté, tentokrát o lidoveckém sjezdu poreferovalo celkem věcně a pravdivě. Zato pondělní Právo bylo velmi razantní: Titulek na první straně tvrdil, že „Topolánek si s Čunkem vjeli do vlasů“ (zde bylo zřejmě přání otcem myšlenky), a pozadu nezůstaly ani komentáře Pavla Vernera a Alexandra Mitrofanova, který rozvíjí své dohady o vnitřních pochodech v mysli Jiřího Čunka, bojujícího proti Miroslavu Kalouskovi.