Původně jsem do toho nechtěl jít, protože je to téma, které vyžaduje solidní debatu a ne typické christneťácké "osobní šermovačky". Jenomže solidní debata je vždycky náročná na čas - a ten mi hrozně chybí. Když ale teď čtu, co k tomu "připodotknul" AG, tak přece jenom něco přidám také za sebe.  Na základě mnohaleté zkušenosti s liturgií katolickou (omezím se na liturgii eucharistie) a občasné zkušenosti s liturgií protestantských církví (a velmi řídkou zkušenost s liturgií pravoslavnou) se "dopustím" tohoto stanoviska:

Vážené dámy, vážení pánové, předem se omlouvám všem dámám, že jsem si vůbec dovolil otevřít toto téma. Ujišťuji však, že jeho předmětem se hodlám zabývat pouze akademicky. Je obecně známé, že Bůh ústy proroka Mohameda, jak nám jeho učení zaznamenává posvátný Korán, doporučuje monogynii, připouští však i polygynii, nejvýše však tetragynii. Pokud muslim, který žije v manželství platném podle práva šaría s více než jednou ženou, a on i jeho ženy by ryze hypoteticky uvažovali o přestupu ke křesťanství, konkrétně ke katolické denominaci, byli by podle katolického církevního práva nuceni rozbít dosavadní manželství, resp. rodinu, neboť katolické církevní právo ukládá tomu, kdo žije v polygynickém manželství, jako podmínku přijetí do katolické církve ponechat si pouze jednu ženu a ostatní propustit.

Americké noviny Wall Street Journal se na svých internetových stránkách na konci dubna věnovaly obsáhlým článkem papeži Benediktu XVI. Stať má titulek „Papež osvícenství“ a autorem je italský novinář Giulio Meotti, který vidí současného papeže velice pozitivně. Začíná vtipem, který prý v současnosti „letí“ ve Vatikánu:

Jak to bylo s Einsteinem a jeho vírou? Touto otázkou se nedávno zabýval na stránkách časopisu Time Walter Isaacson, autor v dubnu vydané knihy o Einsteinově životě a myšlení. Název článku zní příznačně: „Einstein a víra“. Isaacson konstatuje, že pro většinu lidí slouží zázraky jako důkaz Boží existence. Pro Einsteina však byla spíše jejich absence dokladem nadpřirozena. Skutečnost, že svět funguje racionálně, podle zřejmých zákonů, to pro něj byl důvod k údivu.

Nedávno uvedla ostravská televize NOE rozhovor s Mons. ThDr. Jaroslavem Škarvadou, bývalým generálním vikářem a světícím biskupem pražským. Dojemné svědectví 83letého člověka, kterému totalitní komunistický režim znemožnil, aby se mohl, po ukončení studia teologie v Římě a vysvěcení na kněze, svobodně vrátit do své milované vlasti a sloužit českému lidu v duchovní správě. Méně vhodné bylo to, že Mons. Škarvada mluvil nespisovnou pražskou češtinou, která by jistě byla vynikající někde u táboráku při besedě s mládeží, ovšem její použití se stává poněkud problematickým ve sdělovacích prostředcích.