Klinický psycholog Jeroným Klimeš se ve středu 1. prosince v Lidových novinách pokusil s „nadhledem“ a „vtipem“ komentovat čerstvý vatikánský dokument o nepřípustnosti svěcení homosexuálů. Tím však do éteru rozšířil četné zkreslující zprávy.

Bylo by jen logické, kdyby už druhé shodné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 s definitivní platností uzavřelo letitý spor o katedrálu sv. Víta na pražském hradě. Chrám, který symbolizuje českou duchovní kontinuitu od ranného středověku až po naše časy, nikdy nepřestal být chrámem.

Když je Emilovi špatně, jde zahrabat ve svých věcech, vytáhne z nich růženec a modlí se. Asi docela obyčejně, prostými slovy, která ho naučili v dětství. Při tom měl i slzy v očích. Pokud to nevíte, Emil je ostravský Róm a vystupuje v televizní „reality-show“ Vyvolení. Emil je křesťan, ale mezi lidmi o své víře nemluví, považuje ji za věc naprosto soukromou, asi by se i styděl o ní mluvit. Rozhodně to není žádný svatoušek, naopak, má mnoho slabostí a pokušení, ví o tom, a mluví o tom. O tomto mluvit dovede, o svých selháních, o své víře ne. Řekl bych tedy, že Emil je docela typický křesťan z Česka dnešní doby.

Církev by měla být vůči české společnosti více otevřená a laici aktivnější – toť v kostce poselství velehradského sněmu. Nepochybně prorocká slova! Zamysleli se však ti, kteří tento postulát vyslovili, nad příčinami onoho neutěšeného stavu? Ze svého okolí znám nespočet katolických laiků, kteří práci pro blaho církve „pověsili na hřebík“...

Přehršel páně Noskových názorů obsažených v jeho „reakci na mou reakci“ přímo volají o komentář. Církev má právo regulovat obsah stránek, které lidé považují za jí prověřené, a zabraňovat tomu, aby se na nich objevovaly články (což je něco jiného než diskuse) odporující jejímu stanovisku k nějaké věci“, vykládá pan Nosek. Ano, do určité míry má pan Nosek pravdu. Církevní představitelé, a to si opravdu myslím, mají právo předkládat svým ovečkám oficiální učení církve. A jak na to? Tak, aby i ta devadesátiletá babička z Vlachova Březí věděla, co učí církev a co nějaký (pomatený) katolický intelektuál z Teplic. Správně. A může mi snad někdo říct, jakpak jsem já porušil tuto zásadu? Od počátku věků, co byly ty moje psané výtvory na stránce bořislavské farnosti, tam bylo výrazné upozornění, že to píšu já, kostelnický tajtrlík - a ne farář.