Článek k zamyšlení
Média, registrované partnerství a křesťanství
Jiří Baroš / 21. 12. 2005Článek k zamyšlení
Umírající touží po blízkosti
Albert-Petr Rethmann / 14. 12. 2005Článek k zamyšlení
Umírající touží po blízkosti
Albert-Petr Rethmann / 14. 12. 2005Článek k zamyšlení
Umírající touží po blízkosti
Albert-Petr Rethmann / 14. 12. 2005Článek k zamyšlení
Kříž a kalich jako symbol a znak
Martin Grombiřik / 8. 12. 2005
Přijede-li cizinec do prostředí některé české protestantské církve, zaujme ho zvláštní jev - nepřítomnost či jen náznaky symbolu kříže, který je jinde samozřejmým znakem křesťanství a symbolem jeho zakladatele, Ježíše Krista. Evangelické kostely mají místo něj na věžích různá sluníčka, hvězdičky, kouličky či jiné ornamenty. Často se vyskytuje motiv kalicha, někdy i s knihou - Biblí svatou. Kalich se objevuje na razítkách a logotypech církve, hrobech evangelíků a v miniaturní podobě se (bezpochyby jako reakce na nošení křížku) pohupuje i na dmoucích hrudích půvabných evangeliček. "Insideři" z ČCE si jistě pamatují vášnivou celocírkevní debatu o otázce, zda má či nemá být symbol kříže součástí loga církve. Podobné debaty na lokální úrovni proběhly také v souvislosti s použitím tohoto prvku k výzdobě kostela či modlitebny. Užije-li se znamení kříže v liturgii, mnohé oči se rozšíří hrůzou z "katolictví" a "obřadnictví".Přejít na stránku:

Jedněmi z nejvíce angažovaných odpůrců homosexuálních zájmových skupin se stali (ne všichni, ale většina) křesťané a další konzervativní společenské síly. Proti nim stojí vyznavači tzv. postmaterialistických hodnot, pro něž je úprava registrovaného partnerství zavádějící konečnou a definitivní nediskriminující a bezpředsudečnou toleranci symbolem značícím pokrokovost dané země. Ať už je názor jednotlivého křesťana na registrované partnerství jakýkoliv, ostrá opozice reprezentantů církví vůči institutu registrovaného partnerství znamená pro křesťany jako celek další výraznou ránu pro jejich společenský kredit.
Zastánci legalizované aktivní eutanazie jsou toho názoru, že musí být lékaři umožněno, aby ukončil nevyléčitelné utrpení, když si to pacient sám přeje. Teprve pak se bere vážně právo na sebeurčení pacienta. Právě zkušenosti z Holandska ale ukazují, že tento argument stojí na značně nejistých nohách.