Velký třesk je dnes pro víru zcela bezproblematickou událostí a dokonce se lze setkat s názorem, že jej Georges Lemaître propagoval proto, aby do fyziky a kosmologie implementoval prostor pro Boha, což je zřejmý nesmysl. Otázkou nicméně je, proč jsou fyzikální veličiny ve vesmíru nastavené tak, že dnes můžeme na Zemi pozorovat život a inteligentního tvora, který o tom všem může racionálně přemýšlet?

Letošní advent je pro mě ve znamení světla. Nejen ze čtyř svíček adventního věnce, ale i z osmiramenného svícnu chanukija. Až doposud jsem si pletla sedmiramenný svícen zvaný menora s chanukijí. Domnívala jsem se, že je to jedno a totéž. A rozdíl mezi pojmy chanuka a chanukija jsem už vůbec neznala. Musíme ale začít „od Adama“, přesněji před Adamem.

Jsme v devátém měsíci syrské revoluce, vládne příjemné ovzduší, jasný měsíc svítí na obloze, vane něžný vánek a noc je tichá, ale chybí v ní milenci, jakož i jiné projevy lidské nebo zvířecí přítomnosti. Za této měsíčné noci vzpomínám na zážitky předešlého dne, od rána až do této chvíle.

Ve středověku existovaly tři hlavní poutě, které by měl křesťan vykonat. První byla do Svaté země, druhá do Říma a ta třetí do Santiaga de Compostella k hrobu Ježíšova apoštola sv. Jakuba. Pět let jsem odolával přáním své manželky, která si přála tuto pouť vykonat. Mě však představa, že bych měl jít někam pěšky, a to ještě ke všemu minimálně 100 km, přímo děsila.

Mošemu Tirošovi je 78 let. Tento nepříliš vysoký, ale fyzicky stále zdatný muž sestupuje do sklepa staré vily, postavené ve 30. letech v modernistickém stylu v prostoru varšavské zoologické zahrady. Ocitá se v jiném světě. V tom světě, jaký zažíval před 70 lety, když ho ve sklepě skrýval ředitel zoo Jan Žabiński se svou ženou Antoninou, kteří během německé okupace pomohli několika stovkám Židů.