Václav Klaus mladší nedávno předložil návrh zákona proti omezování svobody slova na sociálních sítích. Podpisem se k němu připojily asi tři desítky poslanců včetně několika, kteří se veřejně hlásí ke křesťanství. U Václava Klause tento počin nijak nepřekvapuje. Proč ale tomuto návrhu, který nejenže nemá nic společného s křesťanstvím, ale právě naopak, dělají stafáž ti, kdo se za křesťany prohlašují?

Když jsem na začátku roku 2013 podepisoval jako jeden ze statutárních zástupců církve Smlouvu o vypořádání mezi Českou republikou a Českobratrskou církví evangelickou, byl jsem rád, že se celý proces podařilo dotáhnout do konce. Nyní se množí nápady, jak dané řešení zvrátit za cenu popření zásad právního státu a právních jistot garantovaných státem.

Šel, protože miloval. Člověka, krajinu, zemi. Ježíš z Nazareta, který se teď, právě teď, musí znovu narodit. Cestou sbíral ty, kteří prožili nějakou bolest, i ty, kteří byli pokládáni za jiné. Brzy se kolem něho vytvořil hlouček lidí věřících, že s Ježíšem z Nazareta, který se právě teď musí narodit, budou přijati jako Boží děti, jako údy jeho církve, jako Boží přátelé.

Klíčovým slovem doby adventní je slovo „bděte“. A to i přesto, že by nám všem po tolikeré celoroční únavě, dennodenních námahách a k tomu ještě pár dnů před vánočními svátky bylo asi bližší a milejší slyšet slova „spěte“ nebo „odpočívejte“. Přicházející Kristus nás ale vyzývá k pravému opaku. Bděte.

Svět se proměnil. Nostalgické žehrání po době před-převratové a před-demokratické je zbytečné. Nic nebude už takové jako dřív. A díky Bohu za to. Církev se proměnila, a přece zůstává v jádru stejná. Díky Bohu, že ji Ježíš drží stále nad vodou.