Vánoční příběh o narození Spasitele přece není nic jiného než příběh o lásce. Dny se prodlužují, světla přibývá. Ztajený život v hloubi polí, luk a lesů sbírá sílu, aby brzy vyrazil na povrch. Nikdo by dnes ani jindy neměl zůstávat sám.

Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním. O tom byli křesťané přesvědčeni od počátku. Otázkou jen bylo, kdy to bude. Když se očekávání první generace křesťanů nesplnila, pořád ještě mohla zůstat představa, že ke konci může dojít „brzo“. „Nebesa se svinou jako kniha.“ Nevíme kdy a jak to bude vypadat, ale berme to jako pobídku, že je dobré si do uzávěrky v té knize číst, dokud je čas.

Zima. Jeden z prvních dnů, kdy už laskavé babí léto nemohlo dál. Vítr se prohání krajinou a bere s sebou všechno, co nás ještě spojovalo s létem. Mizí barvy, spadané listí vytváří mezi domy moře v tropické bouři.

Kampaň před letošními volbami do sněmovny by se dala označit jako kampaň strachu. Se strachem jako jednou ze základních lidských vlastností pracovali prakticky všechny politické strany. Současný stav, ke kterému jsme dospěli po volbách, je zklamání pro všechny, kteří chtěli kdysi společnost demokratickou a otevřenou.

Týden před volbami jsme zahrnováni tunami soběstřednosti, cynismu a polopravd či rovnou lží. Předvádí se nám tu kde kdo s představou, že je rozumné jej poslouchat. Nemá to správnou gramatiku, nemá to hlavu a patu, je to bída. A hlavně, chybí tomu zdravá skepse.