Jsem horlivec, zélót a fanatik. V původním latinském slova smyslu nadšený kněz půvabu všeho stvoření. Miluju léto a klaním se mu tak snažně, že byste mohli říct: To léto je vlastně jeho bůh. A měli byste pravdu.

Upřímně řečeno, téma nastíněné nadpisem ve mně vzbuzuje spíše otázky než odpovědi.  Je mezi schopností dobrat se pravdy a svědomitým životem přímá úměra nebo jde o dvě mimoběžné veličiny?

Výraz onen svět se objevuje spíše v běžné řeči jako lidové vyjádření skutečnosti mimo tento náš svět, kam se odebírají duše zemřelých. Zní to trochu prapodivně, přece jen to nemá takový švih, jako když se mluví o Božím království, ráji nebo aspoň Valhale. Je to vyjádření příliš abstraktní. Křesťanství výraz onen svět nepoužívá, hovoří o věčném životě nebo o království Božím.

Fenomén mluvících hlav, které podle potřeby řeknou cokoli, zná asi každý z nás. Myslím teď na politiku či všemožné prodejce instantního štěstí.

Nejkrásnější měsíc roku, květen, máj je u konce. Už tradičně mariánský měsíc letos patřil Panně Marii více než kdy jindy, protože je to právě sto let, kdy se v dolině Iria nebe dotklo země. Třináctého května byly svatořečeny fatimské děti, Jacinta a František Marto. Právě v den jejich svatořečení jsem měla možnost prožít na Svaté Hoře, na pouti za duchovní povolání. Patřím k těm katolíkům, pro které mariánská úcta by mohla být kamenem úrazu...