Pontifikát papeže Františka z pohledu katolíka rozhodně nelze popsat jako nudný. Po synodě o rodině a exhortaci Amoris laetitia upoutalo v polovině letošního roku – v souvislosti s londýnskou přednáškou prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Saraha – pozornost pro změnu téma liturgie. V Katolickém týdeníku se k této otázce vyjádřil Marián Sekerák článkem K diskusi o směřování liturgie. Přináší solidní argumenty a základní orientaci v tématu?

Prezident Zeman měl pravdu, když připomněl, že podle Písma je Bůh láska a člověk bez lásky není nic. Měl pravdu, když zmínil dechristianizaci Evropy a hodnotil ji jako něco, co je zdrojem vykořeněnosti. Jeho slova o návratu ke kulturním kořenům Evropy mohou být chápána jako příležitost pro dialog a evangelizaci. Mohou ale také být velmi nebezpečnou pastí, neboť otevírají cestu i k tomu, abychom brali Boží jméno nadarmo. 

Zásluhou knížete Václava se české země přihlásily ke křesťanství a kulturní tradici západní Evropy. Dobrý kníže je symbolem spravedlivého panovníka a sjednocujícím prvkem našeho národa. Jak do této tradice zapadá Klausova a Zemanova cesta provincionalismu, izolacionismu a egoismu, která se snaží v lidech probudit pocit, že nejsme odpovědní za osud Evropy a snaží se nás ze západní Evropy vyvázat?

Člověk se rozhodne stát se křesťanem, protože uvěří, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Nabude přesvědčení, že Kristova smrt i jej smiřuje s Bohem. Chce-li se člověk stát muslimem, musí vyslovit vyznání víry, tzv. šahádu, která zní: „Prohlašuji, že není boha kromě Alláha a prohlašuji, že Muhammad je poslem Alláha.“

Původně jsem nechtěl příliš na článek Trapná prezentace politiků na Národní svatováclavské pouti 2016 a skutečný odkaz Václava Havla, který uveřejnil  magazín Christnet.eu  příliš reagovat. Už proto, že podobnou reakci jsem od Martina Vaňáče očekával. Pominu-li skutečnost, že místo osobní účasti ve Staré Boleslavi se opírá o televizní přenos, tak ke kritice účasti politiků na této akci stojí za to doplnit, že se Národní svatováclavská pouť koná v Den české státnosti. Proto mi právě ona přítomnost nepřijde nijak překvapivá.