Uplynulé parlamentní volby byly už druhými v řadě, které se nesly ve znamení nových subjektů. Nejvíce se mluví o úspěchu dvou populistických hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.Třetí novou či spíše staronovou stranou je KDU-ČSL. Poprvé v historii se stalo, že strana, která vypadla, byla schopná vrátit se do Sněmovny.

Všimněte si, že v české politice – a patrně nejen v ní – platí pravidlo: Kdo vyvolá předčasné volby, ten je prohraje. Tentokrát opět sociální demokraté trvali na rozpuštění sněmovny a co nejrychlejších volbách, a opět prohráli. Nenechme se mýlit tím, že jsou nejsilnější stranou. Ve skutečnosti ztratili další voliče. Ještě před pár týdny se zdálo, že by snad spolu s komunisty mohli mít dokonce ústavní většinu; teď by nedali dohromady ani většinu prostou.

Více než měsíc před volbami jsem ve své úvaze hovořil o hysteriích, které přijdou. V pondělí jsem jel po čtvrté do práce a zoufale jsem svíral zuby a volant, protože jsem slyšel v Radiožurnálu kardinála, kterému ujely nervy. Bylo mi jasné, že se rozčilený kardinál bude někomu hodit.

Určité překvapení přinesly snad každé volby do Poslanecké sněmovny; ovšem nepamatuji, že by při některých volbách bylo tolik neznámých, jako při těch, k nimž přistoupíme koncem tohoto měsíce. 

V nadcházejících předčasných sněmovních volbách se pravděpodobně dočkáme vítězství levicových stran a výrazného oslabení stávajících stran pravicových. Co to znamená pro křesťany, zejména pro křesťany angažované v politice, a co pro celou společnost?