Čím více čtu Bibli a vedle ní Život, oba dva velmi výživné magazíny, nevycházím z údivu, co všechno jsem o Pánu Bohu a jeho stvoření nevěděl. Nechci, aby to znělo prázdně, tak to řeknu rovnou, myslím, že více a více rozumím sexu. Děti mám dospělé, už jsem dědeček a měl bych vyhasnout a rezignovat, jako většina lidí v mém okolí. Rezignovaní, nenaplnění, hořcí - to když mají mluvit osobně. Oplzlí, nejapně vtipní, když už nemohou mlčet. Nebo přehnaně upjatí a chytří až na půdu, když potřebují skrýt svou bolest a obyčejnou závist, že to někomu ještě jde.

Jako křesťané různých církví, katolíci i protestanti, kterým leží na srdci osud našich církví a jejich dobré jméno, vyslovujeme na rozdíl od stanoviska České biskupské konference a Ekumenické rady církví zásadní nesouhlas s navrhovanou podobou zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, tzv. církevních restitucích. Domníváme se, že k této závažné záležitosti, zásadní pro dobré jméno církví a Kristova učení, nemají mluvit jen nejvyšší představitelé církví, ale všichni ti, kdo se k církvím a ke křesťanství hlásí.

V nedávné době se opět rozhořela debata ohledně plánované obnovy roku 1650, respektive 1652 vztyčeného a roku 1918 odstraněného Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Došlo totiž k podstatnému posunu, neboť zatímco po celá devadesátá léta pražský magistrát obnovu sloupu odmítal, v současné době naopak projevuje magistrát, minimálně ústy primátora Bohuslava Svobody, ochotu sloup obnovit.

Vystoupení L. Zaorálka na tiskové konferenci k společnému prohlášení Ekumenické rady církví, Katolické církve a Federace židovských obcí protestující proti populistickému stylu kampaně ČSSD, mě přimělo k několika zpřesňujícím historickým poznámkám.