V jednom rabínském midraši čteme: „‘A sedmého dne Bůh své dílo dokončil‘ (Gn 2,2). Není to zvláštní vyjádření? Co ještě světu chybělo?", ptá se logicky midraš. My bychom asi odpověděli, že Bible není kuchařka ani návod, jak užívat automatickou pračku, a že takové slohové „nelogičnosti“ jsou přirozené: takhle se prostě mluví. Ne tak midraš. Ten zvedá hozenou rukavici a vypráví: básnivě, a přece jaksi rozumně, pro naše uši snad přemrštěně, a přece jaksi biblicky. Své podobenství si nejprve nechá napovědět přímo z našeho textu hebrejským slovíčkem „dokončil“.

V jednom rabínském midraši čteme: „‘A sedmého dne Bůh své dílo dokončil‘ (Gn 2,2). Není to zvláštní vyjádření? Co ještě světu chybělo?", ptá se logicky midraš. My bychom asi odpověděli, že Bible není kuchařka ani návod, jak užívat automatickou pračku, a že takové slohové „nelogičnosti“ jsou přirozené: takhle se prostě mluví. Ne tak midraš. Ten zvedá hozenou rukavici a vypráví: básnivě, a přece jaksi rozumně, pro naše uši snad přemrštěně, a přece jaksi biblicky. Své podobenství si nejprve nechá napovědět přímo z našeho textu hebrejským slovíčkem „dokončil“.

V jednom rabínském midraši čteme: „‘A sedmého dne Bůh své dílo dokončil‘ (Gn 2,2). Není to zvláštní vyjádření? Co ještě světu chybělo?", ptá se logicky midraš. My bychom asi odpověděli, že Bible není kuchařka ani návod, jak užívat automatickou pračku, a že takové slohové „nelogičnosti“ jsou přirozené: takhle se prostě mluví. Ne tak midraš. Ten zvedá hozenou rukavici a vypráví: básnivě, a přece jaksi rozumně, pro naše uši snad přemrštěně, a přece jaksi biblicky. Své podobenství si nejprve nechá napovědět přímo z našeho textu hebrejským slovíčkem „dokončil“.