„Bylo, nebylo,“ začala babička rozprávět pohádku svému vnoučkovi Vénovi, „ale želbohu bylo. Za devatero horami a patero nížinami skvěla se do výšin magická krajina kopečků, kdysi sopek. Tam kdesi mezi Hromovou horou a řekou Sedmero vůní a sedmero barev slující rozkládaly se dědinky a v každé z nich kaplička či kostelík.