Snad žádný jiný papež v dějinách nemá tak rozdílné hodnocení svého pontifikátu, jestliže se podíváme na dokumenty jeho současníků a dnešní historický pohled. Snad malá postava nebo důraz na politická jednání sehrála roli v tom, že Benedikt XV. byl mezi politiky i kněžími mimořádně neoblíbený.

Papež František svatořečil tak zvanou ekvivalentní kanonizací jednoho ze zakladatelů jezuitského řádu Petra Fabera. Člověka na jedné straně velice vzdělaného a zcestovalého, na straně druhé až naivní víry přistupujícího ke každému člověku zcela bez rozdílu, jako k osobě samotného Krista.

Ruđer Bošković byl ve své době ceněn papeži i odbornou komunitou, byl skvělým fyzikem, kartografem, astronomem, básníkem i konstruktérem.

V současné době se stále více hovoří o potřebě nové evangelizace, dialogu církve se světem, hlásání evangelia. Jedním dechem ale můžeme slyšet slova o tom, že je církev nevěrohodná, má své skandály atp. Příklad, který nabízí Matteo Ricci, může být ukázkou toho, jak má vypadat nová evangelizace, která bude založena na dialogu vědy a víry, lidskosti a věrohodnosti toho, kdo hlásá evangelium.

Encyklika Lumen fidei je přirozenou pokračovatelkou díla Benedikta XVI., který se obsáhle věnoval tématům kardinálních ctností, z nichž stihl dokončit dvě – lásku a naději. Pozornému čtenáři pak rozhodně neunikne, že dílo papeže Františka navazuje mimořádně těsně na Deus caritas est a to jak rozvíjenými tématy, tak také strukturou a myšlenkovým přístupem k celé problematice.