Nejen v českých katolických kruzích se účelově a ideologicky pracuje s představou, že křesťanství, především katolicismus, má být „přirozeně“ a „z logiky věci“ konzervativní společenskou silou prosazující a bránící tradiční hodnoty. Pro některé katolické intelektuály stačí sebemenší náznak čehokoliv, co připomíná levicové myšlení, aby to hned ocejchovali jako neomarxismus, a tím v křesťanských kruzích danou věc bez dalšího diskreditovali.

Zdá se, že v moderní době má možná každá generace pocit, že žije v kritické nebo přelomové době, ale málokdy je to tak intenzivní jako v současnosti. Týká se to samozřejmě i církevní a náboženské oblasti, včetně instituce tak tradiční, těžkopádné a na první pohled neměnné, jakou je katolická církev a papežství.

Nejen světem teologie či religionistiky včera silně zazněla zpráva, že katolický kněz, vědec a světově uznávaná osobnost Hans Küng po dlouhém a završeném životě a díle ve věku 93 let zesnul.

Jezuita Jan Rybař ve čtvrtek 14. ledna, skoro přesně ve věku 89,5 roku, náhle zemřel. Odešel tak jeden ze tří mušketýrů hradecké diecéze, spolu s Václavem Vackem a Josefem Kordíkem, katolických duchovních dlouhá léta působících v různých východočeských farnostech, jejichž dosah byl ale mnohem větší, i když jsem přesvědčen, že ke škodě české církve stále příliš malý, než jak by si zasloužili.

Jarní krize a události okolo pandemie obnažily řadu trendů a některé z nich akcelerovaly. Církve a náboženský život nejsou výjimkou. Základní poselství kovidové krize se nám nebude líbit, ale svojí razancí nám dává velkou šanci.