Ježíš se narodil tam, kam se přináší pokoj. Tam, kde je plodem zbožnosti a Adventu a Vánoc a betlémování a rybování pokoj a dobrá vůle – tam se Ježíš narodil. Přesně tak, jak to řekl o něm prorok Micheáš: „A on sám bude pokoj.“ (Mi 5,4)

Velryba tu je. A žádná kostra. Tahle velryba je zpropadeně živá a zpropadeně nebezpečná. Jenže my jsme, jak řečeno, suchozemské krysy, a tu velrybu nevidíme a to nebezpečí nevnímáme.

Sestry a bratři, příchozí a přátelé, nebojte se! Konejte zázraky! Konejte ty zázraky, které potřebuje tento svět a tento den a tato země a tato planeta!

Krásné písemnictví bylo už za meziválečného „zlatého věku“ evangelického milieu jeho slabší stránkou. Většinou se však tento umělecký rozměr objevuje jaksi „oklikou“, přes teologii a/nebo přes společenský aktivismus. Což neznamená, že by umělecké výsledky nemohly být pozoruhodné. Teze o „oklice“ veskrze platí u Milana Balabána. Balabán je teolog-filolog, jehož životní působení se točí kolem hebrejštiny. Balabánovy bytové kurzy hebrejštiny byly místem, kde se potkávali zájemci nejrůznějších konfesí i bez konfese.

V kostelích se odedávna hovoří a káže nejen o dějích dávného Izraele, ale také o dějích, které se přímo kolem nás dějí. Dnes se často hovoří a káže o genderové teorii. Ale já o ní kázat nebudu. Proč ne? Protože jsem vůči teoriím spíše opatrný. Naučil mě tomu celý život, strávený na akademické půdě, tedy právě mezi lidmi, kteří mají rádi teorie. Jenže tady nejsme na akademické půdě, tady jsme v kostele, kde se nekáží teorie. Bible obsahuje velmi málo teorie, ale konkrétní příběhy, příklady a podobenství. Budu tedy mluviti o tématu, které se týká mnoha konkrétních lidí, kteří žijí mezi námi a s námi. Budu mluviti o transgenderu.