Když ještě Boha na zemi nikdo nechválil, chválilo jej „množství rytířstva nebeského“ (nový překlad: „množství nebeských zástupů“). Jejich chvála zní na nebi i na zemi, zní všude, mohou ji slyšet všichni, slyšíme ji i my. Všichni se mají dozvědět, v čem spočívá „sláva Boha na výsosti“: Nade vše vyvýšený Bůh zjevil, dal poznat svou slávu,

Velikonoce – krásné, slavné  s v á t k y. Velikonoce však nejsou jen svátky. Velikonoce jsou u d á l o s t. Neopakovatelná, převratná událost. Všechno se převrátilo: místo zaslouženého odsouzení hříšníků - dokonalé odpuštění všech hříchů. Místo zasloužené smrti – život, život věčný.

„Odevzdal jsem vám p ř e d e v š í m , co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ To je nejstručněji a nejpřesněji vyjádřená zvěst o velikonoční události.

Ježíš se loučí se svými učedníky. Odchází od nich cestou kříže k Otci. Učedníků se zmocňuje strach. Zůstanou sami jako sirotci. Proto na ně dopadá tíseň. Na všechnu naši tíseň Ježíš odpovídá zaslíbením: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…“

Vše je dojednáno. Vše je zařízeno. Velekněží a farizeové s Pilátem, církev se státem, se dohodly, že vše zůstane při starém. Ten „podvodník“ Ježíš je ukřižován a pohřben.