V nakladatelství Cesta právě vychází kniha, nazvaná Musím jít dál, s podtitulem 4 404 286 kroků za svatým Jakubem. Kniha je autentickým souhrnem deníkových záznamů známého českého jezuity, který se věnuje zejména péči o lidi na okraji společnosti (vězňové, Romové, bezdomovci). Teologicko-filozofickými rozbory nezatížený text vypovídá nejen o pouti, kterou 62letý František Lízna absolvoval v dubnu – srpnu 2004, ale hlavně o jeho vidění světa. Přinášíme část úvodního rozhovoru.

Vedoucí střediska pro liturgickou hudbu P. Karel Cikrle při brněnském biskupství nepovolil hrát v jihlavském kostele skladby Gustava Mahlera, ačkoli se zde předtím už hrály. Určitý podíl viny na tom mají i Jihlavští – došlo totiž k tomu, že před loňským uskutečněným Mahlerovým koncertem někdo z odpovědných činitelů v žádosti o produkci skladatelových děl v kostele napsal, že jde pouze o výjimku, která se nebude opakovat, a příslušné středisko biskupství koncert jakožto výjimku povolilo.

Při nedávné návštěvě českých a moravských biskupů došlo i na přetřes otázky řešení problémů skryté církve – čímž se vlastně přiznalo, že dosud uspokojivě vyřešeny nebyly. Někteří z českých biskupů (mluví se nejvíce o Dominiku Dukovi) toto téma nadnesli jak na Kongregaci pro nauku víry, tak i přímo u papeže. Na jaře 2006 by měl ohledně této věci do Česka přijet sekretář kongregace arcibiskup Angelo Amato. Nicméně stále existují duchovní, kteří mají pocit, že byli neprávem odstrčeni. Velký počet jich je dosud zejména na Slovensku. Nejen o slovenské skryté církvi jsme hovořili s P. Gabrielem Kožuchem (* 1972). Sám po neshodách s vedením bratislavské teologické fakulty odešel dostudovat teologii do Vídně. Dnes působí jako kněz v Rakousku.

Zatímco na prvním plenárním zasedání se vyjadřovala většina účastníků bez rozdílu funkce, na druhém jako by se rozevřely nůžky mezi těmi, kteří sněm vzali opravdu za svůj, a těmi, kteří zřejmě definitivně rezignovali.

Duchovní správce zapadlé obce Horní Vilémovice u Třebíče má tu výhodu, že může chodit za Baltazara ze Tří králů, aniž by se musel nějak upravovat. Zdejší evangelický farář totiž pochází z Angoly. Do své rodné země se zatím neplánuje vrátit, má zde řadu přátel a zvykl si zde. Česky už mluví více než plynule – splete se pouze výjimečně, například když tvrdí, že na místním kostele „nejdou hodinky“.