S prof. Tomášem Halíkem jsme si povídali u příležitosti jeho 75. narozenin na téma synodální cesty a vizí budoucnosti církve. „Bůh se děje, člověk se neustále stává člověkem,“ odpovídá římskokatolický kněz a filozof na otázku ohledně způsobu, jak interpretovat znamení doby. A vysvětluje též, kde on sám vidí priority pastorace v budoucnosti.  

Petr Augustin Beneš slouží jako farní vikář v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech. Vystudoval český jazyk, literaturu a pedagogiku. Během studií konvertoval ke křesťanství a přijal křest. Vyučoval na několika školách, poté vstoupil do řádu redemptoristů a byl vysvěcen na kněze. Nedávno vyšly dvě jeho knihy, a to ve spolupráci s Petrem Vaďurou Kázání na hoře, s podtitulem Rozhovory nad Biblí a pak soubor meditací s názvem Vzhůru srdce. Položené otázky jsou inspirovány právě druhou z těchto knih.

S vyhlášením nové Konstituce řádu maltézských rytířů spojila některá zahraniční i domácí média výroky o silovém řešení a snaze Vatikánu ovládnout tento dosud suverénní řád. Jakékoliv kontroverze jsou vždy mediálně vděčné. Není třeba předstírat, že tento řád neměl v minulosti problémy, a zvláště v posledních letech jej provázely významné vnitřní neshody.

Ujgurka Gülbahar Haitiwaji původně zamýšlela zveřejnit svůj příběh pod pseudonymem. Váhala, protože si uvědomovala přesvědčivost autentického svědectví s odkrytou identitou, na druhé straně po všem, co prožila, se obávala msty ze strany čínských úřadů. Gülbahar patří velký dík a obdiv za odvahu, se kterou odhalila praktiky v táborech.

I horor může přinášet radostnou zvěst. Ačkoliv podobně jako někteří další komentátoři nepovažuji za horor ani snímek Tiché místo, ani jeho pokračování se stejným názvem doplněným o římskou dvojku. Hlavní poselství obou filmů totiž cílí především na rodinnou soudržnost a na přitažlivost tří základních ctností: víry, naděje a lásky.