Historická paměť je trestuhodně krátká a proto mainstreamoví žurnalisté přivítali setkání římského papeže Františka a moskevského patriarchy Kirilla jako přelomovou událost. Některé zprávy jakoby naznačovaly, že pravoslaví a římskokatolická církev se tu setkávají poprvé od takřečeného velkého schizmatu. Avšak snahu posílit jednotu oslabenou historickými událostmi projevují obě tyto významné historické větve křesťanstva již od doby po II. vatikánském sněmu Církve římskokatolické (1962 – 1965).

Tři dny před slavností Narození Páně se papež František sešel se svými spolupracovníky z římské kurie na tradičním předvánočním setkání. Tentokrát to však nebyla obvyklá formální výměna blahopřání k nadcházejícím svátkům. Papež využil setkání ke kritickému hodnocení jednání těchto vysokých činitelů církve.

Návštěva papeže Františka v Turecku nebyla průlomová, navázala na podobné návštěvy několika předchůdců. Byla však dalším gestem potvrzujícím ekumenickou a mezináboženskou otevřenost.

"Pro moderní křesťanství je důležité znovuocenění kořenů. Čas postupuje jedním směrem a nelze se v něm vracet. Lze však znovunavázat na přetnuté linie a poučit se," říká známý religionista a teolog o starobylých východních církvích. Dnes přinášíme druhou část jeho krátkého přehledu.

V souvislosti s aktuálním děním na Blízkém východě se často mluví i o tamní křesťanské menšině. Redakce magazínu Christnet.eu proto požádala religionistu a teologa doc. Ivana O. Štampacha, aby tamní křesťanskou scénu našim čtenářům přiblížil. Dnes přinášíme první část  exkluzivního seriálu o dějinách a současnosti starobylých východních církví.