Areopag
Fackování českých biskupů
Petr Živný / 9. 11. 2011
Povede výhrůžka profackování ČBK ke "konverzi" hodnostářů či k církevnímu trestu rebelů? Nebo se jí jako vtipu jenom zasmějeme? Budeme ji zcela ignorovat? Anebo si postěžujeme nad úpadkem mravů a zhruběním chování ve veřejném životě? V každém případě bychom měli otevřít oči...Areopag
Prokrústovo lože pro evangelium
Martin Šístek / 28. 10. 2011
Max Kašparů nám ve svém aktuálním příspěvku převyprávěl pohádku o nemocnici jako podobenství o (ne)správných vnitrocírkevních reformách. Podobenství efektní, avšak kulhající na obě nohy...
Areopag
Pohádka o jednom špitálu
Max Kašparů / 26. 10. 2011
Když jsem před několika roky napsal v jistém článku, že podle mého názoru máme v katolické církvi dostatek duchovenstva, ale bolestně nám chybí pro Krista zapálená srdce u oltáře a vnímavé duše v kostelních lavicích, snesla se na moji hlavu kritika. Té se pravděpodobně dočká i článek P. Živného o současné aktivitě některých teologů a laiků v Německu či Rakousku.
Areopag
Selhala římskokatolická církev?
Petr Živný / 20. 10. 2011
Poslední dobou se objevují stále více kritické články, které volají po strukturálních a disciplinárních změnách v římskokatolické církvi, obviňují její vysokou hierarchii a pokládají ji zodpovědnou za současnou vnitřní krizi. Zdůrazňují mimo jiné, že laici jsou málo zapojeni do řízení církve, je potřeba zdobrovolnit celibát kněží a biskupů, dát možnost, aby ženy mohly přijmout jáhenské, kněžské a biskupské svěcení, byla revidována morální teologie v oblasti matrimonologie a sexuální etiky a bylo popř. žehnáno homosexuálním párům na jejich společné cestě životem.Areopag
Oltář a trůn – diskuse měla být věcná
Jan Kašper / 13. 10. 2011
Nebyl bych tak přísný na našeho prezidenta Václava Klause jako kněz Tomáš Halík. Proč? Církve, až na výjimku prvních tří století, si zadaly se státem. Bohu díky za těch 300 let! Přitom v té době byli křesťané pro stát, římské impérium, nepřijatelní. Prohlašováni za nepřátele lidského rodu. Dokonce za ateisty. Po třech stoletích - těch dalších bezmála 1700 let? Bylo to obrovské pokušení. Náležet k etablované společnosti. Něco znamenat v dnešním světě, ba i politice. Dokonce mít i přednost. Zažít, že být v církvi, to je už „něco“. Není to pak „černý Petr“, nýbrž žolík. Přejít na stránku:
Článek měsíce
Malá společenství jako naděje pro unavenou církev
Petra Švecová / 14. 5. 2026
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
Alespoň z hovorů mých přátel a lidí, jejichž život a práci sleduji, vyplývá, že to, co kdysi Václav Havel nazval „blbou náladou“, dnes dostoupilo vrcholu.Zprávy
7.07.2026 19:45