Článek k zamyšlení
Pomsta není sladká, je nekřesťanská
Jan Kašper / 19. 2. 2010
V polovině února bývá připomenuto, zvláště v Německu, výročí bombardování Drážďan (1944). Již desetiletí se tak dálo tichým položením hořících svící k troskám chrámu Frauenkirche, který byl v posledních letech díky solidární, zahraniční i domácí sbírce uveden do původní podoby. Vůbec, prakticky vůbec v našich médiích nebývá připomenuta obludnost bombardování kobercovými nálety Britů a Američanů. Jednalo se přece o cílené vyvražďování civilních obyvatel. Článek k zamyšlení
O vděčnosti (v) církvi
Jiří Baroš / 3. 2. 2010
Společenství církve, pozemský obraz lásky panující v Nejsvětější Trojici, by mělo představovat nejkrásnější realitu na této zemi. Navštívíme-li mnohé (ne-li většinu) našich českých kostelů a různých církevních společenství, je realita ideálu velice vzdálená. Církev nám spíše může připadat jako místo, kde se o lásce hodně mluví, ale daleko méně se už láska žije. Slova hlásaná pastýři se neprotínají s reálnou praxí jejich oveček, které si velice často od svých pastýřů udržují „zdravý odstup“, aby mohly určovat svůj život „svobodně“ podle svých plánů a přání. Článek k zamyšlení
O vděčnosti (v) církvi
Jiří Baroš / 3. 2. 2010Článek k zamyšlení
O vděčnosti (v) církvi
Jiří Baroš / 3. 2. 2010Článek k zamyšlení
Ještě, že odcházíme...
Petr Cekota / 22. 1. 2010
Generace dnešních pětatřicátníků se v minulém roce dostala na jakési podivné rozcestí. V listopadu 2009 jim média (tj. převážně jejich vrstevníci) připomněla holý fakt, že doba dvaceti let, během kterých usilovně budovali svou manažerskou, intelektuální či jinou profesionální kariéru, uběhla velmi rychle. Události roku 1989 totiž mají v živé paměti, tehdy studovali střední školy, a bylo to přece tak nedávno... Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.