Pan Salvet si ve svém nedávném článku položil otázku, zda je interrupce kompatibilní s křesťanstvím. Pak přednesl několik obecných argumentů potratářů a několik nesmyslů o křesťanství, aby vše svými „logickými“ vývody, pro něž si zcela mimo křesťanství připravil půdu, sjednotil ve svém názoru. Takže nakonec víme, že panu Salvetovi interrupce z jakéhokoliv důvodu do určité doby vlastně nevadí. Tak ovšem otázka nezněla.

Vážené dámy, vážení pánové, na dané téma již bylo toho napsáno tolik, že si nejsem jist, zda vůbec ještě něčím mohu přispět. Přesto si dovolím tuto problematiku nahlédnout komplexně, tedy nikoli jen z pohledu zárodku, jehož vývoj je vnějším zásahem předčasně ukončen, ale i z pohledu těhotné ženy, jejího partnera a celé společnosti.

Na dané téma bylo již skutečně napsáno mnoho. Dr. Salvetovi ovšem se podařilo v krátkém článku představit několik klíčových pojmů: odpovědnost, právo ženy na rozhodování o svém mateřství, postižení plodu, problém „nechtěných dětí“.

Článek Jána Kubuška s emotivním titulkem „Další rána inteligentnímu designu“ je příkladem nepochopení podstaty celé věci. Ta spočívá v tom, že předmětná diskuse není sporem mezi vědou a vírou (či Biblí), resp. mezi křesťanstvím a biologií, nýbrž mezi filozofickými postoji, které odpovídají dvojímu možnému paradigmatu: materialistickému naturalismu a theismu. Kdo chce, může samozřejmě věřit, že složitá struktura vznikla jako výsledek působení slepých sil přírody. Při vší úctě ale - to není pozice vědy, je to jen naturalistická hypotéza, či ještě přesněji: je to jen věc názoru.

Tomáš Halík má – i šedesátiletý – mnoho tváří. Obdivuhodná je jeho energie, která mu umožňuje vystupovat na mnoha scénách. Zároveň však mám stále silnější dojem, že Tomáš Halík ať se pohybuje v jakémkoliv prostředí, inscenuje s plným nasazením především a hlavně sám sebe – jako „občan, intelektuál, křesťan, kněz“ a to v každém ohledu vzorový. Možná, že tuto jeho sebeinscenaci vidím příliš kriticky. Okruh jeho fanoušků to jistě vidí jinak. Dvojdílný rozhovor Jana Uhlíře mně ale v tomto kritickém pohledu na Tomáše Halíka pouze potvrdil.