Polemika s sebou nese riziko, jehož jsem se nevyvaroval. Do příspěvku, jež byl reakcí na článek paní Kateřiny Tetivové proniklo více mých emocí, než by bylo zdrávo. Ať se to týká služby kněží nebo pastorace mládeže. Souhlasím s tím, že neexistuje jen pozitivní působení kléru a že ne všechny formy pastorace mládeže jsou vyvážené. Napsal jsem svou první reakci především proto, aby nezazněl pouze hlas vyjadřující negativa (omlouvám se tímto ještě jednou za svá afektivní vyjádření), nýbrž aby byl uveden i pozitivní pohled na služby, které jsou v církvi vykonávány.

P. Vít Zatloukal mi vytýká, že nevycházím z "průkazných a doložitelných údajů "a" zákonů logiky", ale jen z osobní zkušenosti. Myslím, že pro každého normálního člověka je jeho osobní zkušenost důležitější než nějaké údaje kdesi na papíře. A pokud se někomu zdá, že ignoruji zákony logiky, možná to bude tím, že mám prostě jiný názor a odlišné zkušenosti než on.  Moje konverze před více jak dvaceti lety nezačala setkáním s knězem nebo nějakým věřícím, ale setkáním se samým Bohem. Po křtu jsem se musela roky protloukat sama, bez zázemí, bez společenství a bez duchovní opory. Když mě náhle jako blesk z nebe postihla onkologická diagnóza, několik kněží v mém okolí se mnou přerušilo komunikaci. ...

Nejsem historicky a kompetenčně "vybaven", abych se zabýval onou umělou nabubřelou kauzou, která již dlouhou dobu nahlodává společenské klima i  křesťanskou společnost. Uniká mi však jeden důležitý fakt. Kde jsou ony důležité postavy, které se morálně zdiskreditovaly právě onou službou - poplatnou tehdejšímu režimu, když nutily lidi k vědomé, či nevědomé spolupráci? Mam dojem, že se zde děje jakési "nelogické" vyrovnávání se s pamětí a minulostí.

Byl jsem z několika stran požádán, abych reagoval na článek paní Kateřiny Tetivové, který uveřejnil Magazín ChristNet.eu 1. února 2007. V témže duchu, tedy jako příspěvek k diskusi o příčinách krize v církvi, se snažím zformulovat polemiku s článkem. Pokud člověk studoval základy logiky, musí si při přečtení článku položit některé otázky. Zároveň se již teď omlouvám, že budu některá svá tvrzení opírat o svou osobní zkušenost, stejně jako paní Tetivová, nikoliv pouze o průkazné a doložitelné údaje.

Patří ke standardnímu postupu mediálních přestřelek obvinit autora článku z toho, že nějaký citát „vytrhl z kontextu.“ Předhazuje mi to i Tomáš Zdechovský, kvůli mému textu, ve kterém kriticky poukazuji na lidoveckou nominaci Heleny Třeštíkové na post ministryně kultury. Uvedl jsem jednu větu z jejího předvánočního fejetonu, kde považuje kostely za chrámy plné pokrytectví. Mohl bych samozřejmě ocitovat celý její článek, kde se to podobnými perlami jenom hemží. Ale pan Zdechovský, zkušený mediální poradce lidoveckého předsedy Čunka, jistě ví, že každá citace je svým způsobem vytržením z kontextu.