Články – Jan Kirschner:

Uplynulý měsíc květen je katolickými křesťany označován jako měsíc mariánský. Také východní křesťané uctívají Pannu Marii. Mariánská zbožnost patří k hlavním rysům východní duchovnosti. To je na Západě pozitivně oceňováno například v dokumentech II. vatikánského koncilu. Mariánská úcta je ale ze strany západních autorů občas charakterizovaná i jako hyperdúlia – "nadúcta" či dokonce jako "mariolatrie". Pro vírů východních křesťanů jsou důležité ikony: "okna do věčnosti", které lépe než slova přibližují úctu věnovanou Panně Marii v pravoslaví. Ikony jsou pro věřící duchovním znamením ukazujícím postoj, který má člověk přijmout během modlitby.

Nová hnutí mohou přinášet euforii nového začátku, kterou lze někdy obtížně nalézt v tradiční farnosti. Tak jako apoštol Pavel budoval své církve v Řecku a Malé Asii, vznikají i nová hnutí po celém světě. Nezávislost hnutí na místní tradiční farnosti oslovuje lidi, kteří často nepřicházejí z církevního prostředí. Mnohá společenství mají výrazně mezinárodní charakter. Vytvářejí tak kosmopolitní představu o církvi, která není jen "barokní" farností v české či moravské vísce. Komunity a nová hnutí mají ale i vady na kráse. Nevěřím, že nová hnutí jsou jediným lékem na obnovu života církve. Charismatické projevy (nejenom v letničním slova smyslu) by měli být vyváženy se zkušeností tradice instituční církve. Problémem některým komunit, řádů a hnutí je například syndrom zakladatele či místního vůdce.