Pan prof. Petráček se v kontextu odpovědi Š. Sirovátkovi vyjádřil k mé studii o myšlenkovém pozadí některých pojmů v Istanbulské úmluvě. Tento oddíl nadepsal „jak nevést debatu o genderu“, což je opravdu trefné, protože odpověď pana profesora je v tomto ohledu skutečně ilustrativní.

Text Štěpána Sirovátky i reakce Tomáše Petráčka mne vedou k tomuto krátkému zamyšlení.

Student prvního ročníku bohosloví Štěpán Sirovátka se v textu nazvaném Církev mezi idejemi a ideologiemi pokusil vybrat několik momentů z článku Vábení politických sirén a prokázat na nich údajné „nedostatečné rozlišování“. Pomiňme problematičnost žánru samotného, protože u textu publicistické povahy se vždy musí výpovědi zahušťovat, takže lze pokaždé argumentovat nedostatečným zdůvodněním toho či onoho, a pojďme se podívat, zda Sirovátkova zpřesnění a poznámky odpovídají skutečnosti, tedy zda je jeho argumentace vůbec oprávněná. 

Prof. Petráček se ve svém textu Vábení politických Sirén ohrožuje církev i dnes dotkl mnoha témat a vyvolal živou polemiku. Není mou ambicí vyjadřovat se k historické situaci katolické církve během italského fašismu, rád bych se ale zamyslel nad tím, zda je paralela s přítomností vedena adekvátně.

Polemiky jsou nepominutelnou součástí odborné práce. Stojí ovšem na důvěře. I pokud s oponentovými názory nesouhlasím sebevíc, předpokládám, že k nim dospěl vlastním přemýšlením a poctivou prací se zdroji – ledaže bych měl pádné důkazy o opaku.