Jak často se dnes v rodině bavíme o drobné práci kněze či jeptišky, když připravuje někoho ke svátostem? Kdy se veřejně bavíme o samotě kněze, který sice má celou farnost, ale nemá věrné srdce manželky/manžela, kterému nemůže své radosti a starosti svěřit.  Přesto se nám kněží a sestry snaží sloužit.

Jistý církevní hodnostář nedávno dospěl k názoru, že stoupence práv různých sexuálních menšin už začali podporovat i satanisté. To je dost odvážná myšlenka, protože zatím se na všelijakých akcích hrdosti objevovali politici, umělci, akademici, studenti, matky a otcové rodin a jiné asociální živly, ale o satanistech nebyla zatím řeč.

Těžká, přetěžká záležitost. Na jedné straně neotřesitelné přesvědčení, že není, co řešit, protože v Bibli je to jasné, navíc je to „proti přirozenosti“. Takže homosexuální jednání je hřích, je to deviace a je to celkově odporné. Na druhé straně neotřesitelné přesvědčení, že není co řešit, protože homosexuálové mají na svůj sexuální život plné právo. 

Můžeme z Ježíšova jednání nebo vůle odvodit, že ke kněžskému svěcení mohou být připuštěni pouze muži? Marie-Theres Wackerová je v této věci skeptická. Naopak, emeritní profesorka Starého Zákona a teologie ženy vidí v Bibli dokonce několik dobrých argumentů pro svěcení žen.

Autor v úvodu vysvětluje několik postřehů, které jej motivovaly k prohloubení dosavadní reflexe. Dle jeho názoru není služba LGBT lidem jen službou několika procentům populace, ale je to služba celé církvi. Je to zároveň církev, která nese hlavní zodpovědnost za dialog a smíření, protože právě ona odsunula LGBT katolíky na okraj.