Články – Pavla Holíková:

Klerikalismu se daří tam, kde přetrvala klerikální kultura minulosti. Tato kultura musela kdysi vyhovovat všem zúčastněným a přinášet jim výhody a bezpečí. Spoluutvářela stavovskou společnost, která ve středověku kromě poddaného lidu znala stav panský a duchovní. Panský stav měl (v ideálních představách) zemi vojensky chránit, duchovní stav zase vyprošovat nebeskou ochranu.

Tento povzdech je tu a tam slyšet z kazatelen. I já jsem ho slyšela. V mém bezprostředním okolí naštěstí není tak častý. Nevím, zda proto, že já si kněží vážím a oni to vnímají, nebo proto, že si jich nevážím a oni hrdinně mlčí. Žiju totiž ve městě, kde podobné výroky nemají u publika šanci na úspěch. 

Čeští a moravští biskupové se podle zprávy radia Proglas 14. června v Praze sešli nad syntézou, která shrnuje synodální proces v Česku. To, co jsme v reportáži slyšeli, ve mně v první chvíli vyvolalo dojem, že biskupové dostali do rukou něco jiného, než co jsme diskutovali ve skupinách napříč diecézemi.

Mám radost z rozhodnutí papeže Františka, který zvolil dosud nevídanou formu biskupské synody zahrnující i diecézní fázi. Byli k ní pozváni a vyzváni všichni nositelé všeobecného kněžství, zájemci z řad nekatolických křesťanů a vůbec vně katolické církve. Zklamání však pociťuji poté, co čeští biskupové stanovili jako poslední termín odevzdání výstupů nejnižší úrovně 1. březen 2022. 

Diecézní fáze katolického synodálního procesu začíná už v neděli 17. října. Nezvyklá šíře biskupské synody oznámená letos na jaře překvapuje délkou svého trvání, formou účasti i tématem – je to synoda o synodalitě, o společenství a možnostech spoluúčasti Božího lidu na poslání církve. Papež František dovede překvapovat znovu a znovu jako žádný z jeho předchůdců.