Zažili jsme již celonárodní anketu, koho že si nanejvýš vážíme. Jednoznačně vyvoleným se mohl stát Jára Cimrman. Leč byl organizátory ze soutěže vyloučen. O bourání a ničení soch toho známe již hodně. I v „moderní době“. 

Objevil se nám tu v českém prostředí najednou jakýsi vnitrocírkevní spor, kulturní válka mezi dvěma pojetími katolicismu. Spor mezi z ciziny importovaným apokalyptickým buď-a-nebo-katolicismem (pozor: oxymóron!) a tradičním českým zvěřinovským nejen-ale-i-katolicismem. Jde tedy o spor o povahu a také styl katolicity.

Pro emeritního papeže Benedikta XVI. to budou 16. dubna zvláštní narozeniny. Ten den oslaví v ústraní devadesát dva let. S nečekaným hostem: s polemikou, jaké umí katolický svět živit v planetárním měřítku.

Mladý český kněz Štěpán Smolen nedávno vydal pozoruhodnou knihu Cesta na Západ. Na ni vyšla recenze v revue Salve z pera Norberta Schmidta, zveřejněná také na Christnetu. Rád bych ke knize a k recenzi samotné připojil pár poznámek a doplnění.

Události posledních dní mi opakovaně evokují verš z písně Jana Vodňanského a Petra Skoumala. Vodňanský při psaní textu jistě netušil, že slova paranoia a Istanbul naleznou zcela nový kontext. Nechci se však vracet k dezinterpretaci Istanbulské úmluvy a konstrukci jejích “alternativních” výkladů. Chtěl bych se však zastavit u příčiny, proč se tato asonance objevuje - v situaci, kdy českou kotlinu zachvacuje nová epidemie - epidemie paranoie.