Jakub Múčka je studentem rusistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rozhovoru obsáhle přibližuje svůj vztah k Rusku, názory na příchod uprchlíku do Evropy nebo situaci v Sýrii. Za skvělou pak považuje komunitu studentů a pedagogů na filosofické fakultě. V reakci na rozhovor s filosofem Jiřím Fuchsem se nepovažuje za neomarxistu a tzv. multikulturalismus, nemá podle něj žádný koncept ani ideologii učení. Jde o pojem vytvořený kritiky obecně pluralitní a liberální společnosti, dodává. Své názory na soužití různých kultur opírá o křesťanský personalismus.

Současná imigrační krize je podle filosofa Jiřího Fuchse mezní společensko-politickou situací, a takové situace vždycky skýtají mimořádné příležitosti k poučení o lidském jednání. Fuchs konstatuje, že dnes se můžeme více než  kdy jindy leccos dozvědět: o manipulační síle médií – o časté naivitě dobrých úmyslů – o nesnadnosti uznat závažné omyly – o chtěné slepotě sluníčkářů – o obludných rozměrech politicko-mediálního pokrytectví – o ideologickém fanatismu a následném vychovatelském komplexu intelektuálů – o rezistenci zdravého rozumu veřejnosti. Především je tu pak podle jeho názoru soubor omylů o multikulturalismu.

Lze dávat pojmům nové, lepší obsahy? A lze naopak zprznit krásný jazyk, vzletné ideje, věrnou symboliku či přesnou liturgii obsahy temnými a falešnými? Otázky zdánlivě kavárenské, důsledky jejich odpovědí však zásadní.

Asi bych se do tématu theodicee nepouštěla, ale zaznamenala jsem, že v diskusích toto téma rezonuje. Není divu, málokterá otázka tak znepokojuje teology, filosofy a vůbec lidi včetně těch nejprostších. A kupodivu je to otázka zřejmě stejně stará jako lidstvo samo. Proto se chci podělit se čtenáři Christnetu o úvahu, která bude zajisté pro teology i filosofy obnošenou vestou.

Náboženská svoboda v Norsku se zdá být ohrožena ve jménu „nejvyššího zájmu dítěte“. Zní to orwellovsky, ale taková se dnes zdá být praxe v dnešním Norsku. Křesťanské rodině manželů Mariuse a Ruth Bodnariu, hlásícím se k letniční větvi evangelikálního křesťanství, bylo Barnevernetem odebráno jejich pět dětí.