Při zprávách o útoku na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži mě napadala řada věcí. Vedle mnohého jsem se zamýšlel také nad svobodou a zodpovědností. Vzpomněl jsem si na myšlenku slavného psychiatra Viktora Emila Frankla, který přišel s myšlenkou, že vedle sochy svobody na východním pobřeží by měla existovat také socha zodpovědnosti na pobřeží západním.

Násilí spáchané teroristy v Paříži a okolí vyvolalo bouřlivé reakce mnoha lidí působících ve veřejném prostoru. Ačkoliv stále nemáme mnoho věrohodných informací o násilnících a jejich motivaci, média jejich činy spojují s teroristickými skupinami, které jsou označovány za islamistické. Vyrojila se proto celá řada komentářů odsuzujících nejen spáchané činy, ale také islám, muslimy či náboženství obecně. Takový postup považuji za značně problematický.

Když se stane v moderním světě tak strašná věc, jaká se stala v Paříži, pak je svět pochopitelně plný zmatku. Televize pokrývá zpravodajsky zadržování rukojmí, útěky teroristů a smutek postižených. Ale pro mne se nepochopitelnou jeví horečnatá snaha přiblížit naprosto vše jako v přímém přenosu.

Bývalý katolický kněz Jan Jandourek uveřejnil v předvánoční Orientaci obsáhlou stať „Poučení z krize teologie“ (LN 20. prosince 2014). V ní hodnotí stav současné katolické teologie a křesťanstva vůbec a shledává jej neuspokojivým. Rozhodně nechci tvrdit, že křesťanství v České republice zažívá nějaký rozkvět. Chtěl bych ale upozornit ty, kteří mu poněkud předčasně vystavují úmrtní list, že možná nepostřehli určité důležité posuny.

Němečtí zelení by za své nápady zasloužili titul: Ještě větší blbci, než jsme doufali. Poté, co někteří jejich členové v minulosti podporovali myšlenku, aby na veřejných místech na Vánoce nebyly jesličky nebo vánoční stromy, které údajně narušují náboženské soužití, přišel nyní jejich poslanec Omid Nouripour s myšlenkou, že se mají v kostelech zpívat islámské písně a v mešitě vánoční koledy.