Na konci bohoslužby jeden z farníků potřese faráři rukou a povídá: "Moc vám děkuju za vaše kázání, pane faráři. Vy musíte být chytřejší než Einstein!" Farář se nadýmá pýchou a odpoví: „Opravdu? Moc vám děkuju."

Další týden na tímto komplimentem farář přemýšlí a nějak se mu to nezdá.

Příští neděli po bohoslužbách se onoho farníka proto zeptá: "Jak jste to myslel, že já musím být chytřejší než Einstein?"

Farník odpoví:

Do ordinace pak jde další pacientka a říká doktorovi: „Právě jsem viděla tu řádovou sestru, co vyšla od vás, a vypadala úplně děsivě, jako přízrak.“

Doktor na to: „Právě jsem jí řekl, že je těhotná.“

„Ježkovy voči, opravdu?“, vykřikne pacientka.

Doktor odpoví: „Ne,

„Jenom se podívejte, jak jsou klidní a rezervovaní,“ uvažuje Brit, „to musejí být Britové.“

„Nesmysl,“ odporuje mu Francouz. „Jsou nazí a tak krásní. Je jasné, že to jsou Francouzi.“

„Nemají žádné šaty a k jídlu jenom jedno jablko,“ ukazuje na obraz Rus. 

Kněz spěchá v neděli ráno do kostela na mši, a tu uvidí jednoho ze svých farníků, jak usilovně rýpe na zahrádce. Obrátí se na něj s otázkou: "Copak neslyšíte zvony, jako vás volají do kostela?"

"Cože jste říkal?", optá se jeho ovečka nechápavě.

"Copak neslyšíte zvony, jak vás volají do kostela?", trpělivě opakuje kněz.

"Nezlobte se, ale musíte mluvit hlasitěji!", říká snaživý zahradník.

"COOPAAK NEESLYŠÍTEE ZVOONY JAAK VÁÁS VOOLAAJÍ DO KOOSTEELAA?", kříčí důstojný pán.

"Opravdu se nezlobte, otče," omlouvá se farník,

„A co to bylo za první krok,“ ptá se kněz.

„Vyslovil před svědky nahlas formuli:´Věřím v život před smrtí´.“

„A proč se pan bratranec nakonec ateistou nestal,“ vyzvídá kněz.