Eduard Heger je od letošního roku ministrem financí a místopředsedou vlády Slovenské republiky. Po smrti otce konvertoval ke katolicismu a začal působit v evangelizačním a modlitebním společenství. Heger v rozhovoru pro magazín Christnet.eu uvedl, jaká charismata používá ve vládě, co zdůrazňuje při pomoci státům zasažených pandemií nebo jak vnímá obchodní válku mezi USA a Čínou. Popisuje i, jaký je jeho pohled na ekonomické důrazy papeže Františka. Odpovědi ministra přinášíme v původním slovenském znění.  

Rozhovor se dá vést mnohými způsoby. Redaktor týdeníku Hrot vsadil při zpovídání Hany Lipovské na otevřené nekonfrontační otázky a sázka mu vyšla. Dozvěděl se tolik vyhrocených názorů o Evropské unii, že v to nejspíš sám ani nedoufal.  Třesky, plesky. Dalo by se nad tím mávnout rukou, kdyby ovšem nominandka za Českou biskupskou konferenci do rady ČT nevolala po vystoupení Česka z Unie s odkazem právě na to, že jde o společenství od kořene shnilé a bezbožecké.

Léto je zvláštní čas. Těšíme se na něj celý rok a je nám líto, že příliš rychle ubíhá. Je pozoruhodné, že právě léto vnímáme jako vyvrcholení celého roku. Šestého srpna jsme oslavili svátek Proměnění Páně. Na první pohled trochu zvláštní; jak známo, zprávu o této události přináší evangelium druhé neděle postní. Svátek ale připadá do období vrcholícího léta. Má to ovšem svou logiku – vždyť právě léto je obdobím putování, poznávání a setkávání nejen s lidmi, ale i s Bohem.

Existuje vážné riziko, že papež František ztrácí podporu lidí, kteří by rádi viděli, že uspěl a uchránil církev před pádem do rukou těch, kteří se rozhodně postavili proti změnám. Je to důležitý okamžik, protože třiaosmdesátiletý muž naznačuje, že si uvědomuje, že mnoho z těch, kteří nejsilněji věřili v jeho úsilí ve věci církevní reformy, začíná ztrácet iluze.

V parafrázi na proroka Joela vybízejícího k roztržení svých srdcí, a nikoliv oděvů (Jl 2,13), je možné vybídnout k otevření očí, a nikoliv jen kostelů. Určitě není dobré, aby všechny kostely zůstaly zavřené, zvláště o Velikonocích. Otevřené kostely bez bohoslužeb nabízejí prostor k zastavení v modlitbě a též v hledání Kristovy tváře v našich bližních, ve všech trpících, zmítaných obavami o budoucnost.