Kardinála Vlka jsem poznal v devadesátých letech, kdy byl pražským arcibiskupem a předsedou České biskupské konference (1993-2000). Jako primas římskokatolické církve v ČR se čas od času objevoval na setkáních Ekumenické rady církví. Po nějaké době jsem si všiml, že jeho vztah k ekumenické spolupráci s jinými denominacemi je velmi pozitivní a vřelý.

Papež František je nesporně mimořádnou postavou 21. století. V jeho úřadu se spojuje výkonná zodpovědnost v církvi, ale podle staré tradice, také role představitele státu Vatikán. Tyto dvě roviny se mísí dohromady a jednou papež vystupuje jako duchovní osoba – římský biskup a podruhé jako prezident malého, ale politicky významného státu.

V době dovolených mnozí rádi sáhneme po zajímavé knize k potřebné relaxaci. Letos jsem si, mimo jiné, pořídil do čtečky několik detektivek a také jsem přibalil knihu, ke které jsem se pro její obsáhlost (400 stran) dosud nedostal. Byla to kniha Petra Morée a Jiřího Piškuly „Nejpokrokovější církevní pracovník“ s podtitulem „Protestantské církve a Josef Lukl Hromádka v letech 1945–1969“ .

Tento příběh je pro mě jedním z nejúžasnějších vánočních textů. Josef a Marie přinesou své narozené dítě osmý den do chrámu. Tam se s nimi potká starý člověk, který se jmenuje Simeon. Vezme do své náruče maličké dítě a modlí se zvláštními slovy, při kterých se přímo tají dech.

V prostředí amerických církví se vždy pamatovalo na misii. Církve nežily samy pro sebe, ale snažily se oslovit své okolí evangeliem a rozvíjet potřebnou sociální službu. Není divu, že to byly právě Spojené státy, kde se cílevědomě a do hloubky po řadu let studovala misiologie.