Historik a teolog Michal Sklenář napsal obsáhlou monografii pod názvem Postaveny navzdory. Publikace se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 až 1989. To je alespoň její název. Kniha, která má téměř 500 stran, je však daleko obsáhlejší a přináší i poněkud kontroverzní polemiku o pokoncilním vývoji v liturgii i architektuře.

Téměř denně vychází z Dikasteria pro nauku víry nějaký nový dokument. Jejich seznam na vatikánských stránkách se dlouhá léta plnil jen velmi pomalu. Od září, kdy převzal veslo Víctor Férnandez, stránky v typickém vatikánském designu z konce devadesátých let procitly z Růženčina stoletého spánku. Za pouhého čtvrt roku přibylo už devět nových záznamů: audienční reskripty, odpovědi na dubia, dopisy. Jen málo z nich nezpůsobilo pozdvižení s palcovými titulky.

Končí éra univerzální normy, normativní etiky, na niž lze „napasovat“ každý případ. Je potřeba mnohem více individualizovaných morálních soudů.

Církev i společnost prožívá extrémní rozdělení, v němž jednotlivé proudy jen upevňují své pozice. Nejde o to, aby všichni přijali jednu absolutní pravdu. Jde o to, abychom si navzájem naslouchali a snažili se porozumět zkušenostem i názorům těch druhých.

6. listopadu tohoto roku se čtyři německé ženy, tři teoložky a jedna novinářka, obrátily na papeže Františka svým dopisem, v němž vyjadřují obavy z toho, jakým směrem se vydala německá Synodální cesta.