Musím ale přiznat, že jak se termín Slavnosti na Růžovém paloučku blížil, čím dál víc jsem váhal, jak bych mohl přispět. Stále víc jsem bojoval s tématem a vhodností toho, co má být řečeno. Dvakrát jsem se sem dokonce sám vypravil, ale ani tyto návštěvy mé mraky otázek nerozptýlily.

Novou hlavou úřadu pro otázky víry je člověk podle obrazu Svatého otce: misijně orientovaný, ochotný riskovat, upřednostňující dialog před odsuzováním a se sklony dělat věci tak, že nikdo nezůstane lhostejný.

Páté a poslední zasedání Synodální cesty v Německu skončilo 11. března a teď před německými biskupy a aktivními laiky stojí otázka, co dál. Záběr tohoto reformního hnutí není zanedbatelný. Řada pracovních dokumentů byla schválena dvoutřetinovou většinou biskupů i laiků, některé dokonce s 95% většinou, ale biskupové i aktivní laici jsou si vědomi, že dokumenty jsou pouze předpokladem dalšího dialogu – toho nejtěžšího s Římem.

Ve čtvrtek 1.6. schválily země EU připojení k Istanbulské úmluvě, tedy Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Proti byly Slovensko, Maďarsko, Polsko a Bulharsko, Česká republika se jako jediná země zdržela. Ratifikaci bude vláda projednávat nejspíš 14.6. O Istanbulské úmluvě bylo napsáno víc než dost. Pojďme si jen připomenout ty nejdůležitější a nejčastější výtky proti její ratifikaci.

V uplynulých týdnech přinesl deník Alarm sérii reportáží o duchovním a sexuálním zneužívání v katolické církvi. Texty Apoleny Rychlíkové otvírají minimálně tři důležitá témata. Jednak upozorňují, že sexuální a duchovní násilí není pouze záležitostí kněží, dále ukazují, jak moc je zneužívání prostoupeno různými sférami katolické církve a konečně texty definují, jak vypadá duchovní zneužívání.