Evropský soud pro lidská práva připravil 15. ledna 2013 Spojenému království opožděnou novoroční nadílku v podobě rozhodnutí čtyř případů dotýkajících náboženské svobody, které v posledních letech vyvolaly rozsáhlé diskuse o tom, jak má sekulární společnost reagovat na nábožensky motivované jednání ve veřejném prostoru.

Vzhledem k svérázné „debatě“ okolo článku Druhý vatikánský koncil, náčrt předběžné bilance, který se omezuje na trapnou „dojmologii“, že podle vzpomínek názorového oponenta a jeho rodičů dříve chodilo do kostela lidí více,   je – zdá se – vhodné nabídnout  stručný článek, který podává základní fakta o situaci „předkoncilní církve“, tedy o stavu církve v 50. letech 20. století.

V tomto příspěvku se chci zamyslet nad formami víry, které se nabízejí českým katolíkům. Tři dále popisované cesty jistě nevystihují všechny možnosti, ale snad je lze považovat za typické.